Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Režisér Sedláček a spisovatel Zapletal zažili ve Zlíně divadelní debut

  12:05aktualizováno  12:05
Do rodného Zlína se vrátil režisér a scenárista Robert Sedláček, aby pro místní divadlo připravil titul Devět měsíců od Zdeňka Zapletala, další osobnosti významně spjaté se Zlínem. V rozhovoru pro MF DNES Sedláček hovoří o tom, jak vnímá svůj návrat, zda se cítí se ve Zlíně ještě doma, nebo už se mu město odcizilo.

Robert Sedláček se poprvé představuje jako divadelní režisér, a to v rodném Zlíně | foto: Zdeněk NěmecMAFRA

Divadelní režii si chtěl filmový režisér a scenárista Robert Sedláček vyzkoušet už hodně dlouho. Až teď se sešla nabídka ze zlínského Městského divadla s prázdným místem v jeho diáři. Se souborem nazkoušel hru Zdeňka Zapletala Devět měsíců. Premiéra byla v sobotu.

Fotogalerie

„Byl to souběh náhod, na který ale člověk musí být připravený,“ je přesvědčen zlínský rodák, o němž se v poslední době mluvilo hlavně po loňském 28. říjnu, kdy si nechal od prezidenta připnout státní vyznamenání na fleecovou mikinu.

Proč jste se pro divadlo rozhodl?
Směřoval jsem k tomu dlouho. Rád chodím do divadla, hlavně proto, že je jiné než film. Film už dělám dlouho a chtěl jsem si prozkoumat jiné formy sdělování. A opravdu to jiné formy budou.

Devět měsíců je váš režisérský divadelní debut. Překvapilo vás něco na divadelní práci?
Nepřekvapilo mě nic. Je to spíš otázka osobního přemýšlení. Divadelní čas plyne jinak. V jednom záběru musíte odvyprávět to, co chcete, zatímco ve filmu na to máte spoustu záběrů, úhlů pohledu. Na divadle to je jen jednou - tady a teď. Není to o překvapení, ale o prozkoumání, zvědavosti. To je energie, která člověka drží při životě. Dokud jsme zvědaví, žijeme. Divadlo mně pomáhá udržovat stav chuti k životu. Otázkou je, jestli tuto chuť k životu bude mít po zhlédnutí i divák. (smích)

Zapletal: Je to moje první a poslední divadelní hra

Dva dlouholeté spolupracovníky, spisovatele Zdeňka Zapletala a režiséra Roberta Sedláčka, spojil nyní Zlín, k němuž oba neodmyslitelně patří. Sedláček se v něm narodil a prožil dospívání, Zapletal podstatnou část svého života.

Společně v sobotu divákům Městského divadla představili hru Devět měsíců, která je Zapletalovou divadelní premiérou a Sedláčkovým divadelním debutem.

Hořká komedie, do níž Zapletal vložil řadu vlastních zážitků, pojednává o stárnoucím muži, který postupně rozkrývá vztahy ke svým nejbližším.

„Uvědomil jsem si, jak moc je ta hra osobní. Celou premiéru asi propláču, i když je tam poměrně dost veselých míst,“ tušil autor už před víkendem.

Zapletal se v osmdesátých letech minulého století do povědomí lidí zapsal románem Půlnoční běžci, jenž se ve své době stal bestsellerem. Ve Zlíně žil dlouhá léta, teprve před nedávnem se odstěhoval na Vysočinu.

„Bydlel jsem naproti divadlu asi dvacet let. Než divadlu jsem více věřil literatuře a filmu. Divadlo bylo pro mě nejmíň uvěřitelné, nejvíc artistní, nejdál od reálného života,“ popsal spisovatel.

Je rovněž autorem filmových a televizních scénářů. Z jeho dílny pocházejí například scénáře k filmu Sráči nebo seriálu Život a doba soudce A. K.

U obou byl režisérem jeho dlouholetý přítel Robert Sedláček, s nímž se zná dvanáct let. Právě on se ujal režie Zapletalovy hry.

Sedláček je podepsán pod celovečerními filmy i dokumenty. Upozornil na sebe například dokumentem České století, Českého lva získal za scénář svého prvního celovečerního snímku Pravidla lži.

Nad svým společným divadelním debutem si tvůrci nechávají nadhled. „Devět měsíců je moje první a poslední hra. A jedna prohra nebo výhra navíc už v mém životním skóre nehrají žádnou roli,“ uzavřel Zapletal.

Do hlavní role stárnoucího muže obsadili Zdeňka Julinu. Vedle něj se objevuje Markéta Kalužíková, Romana Julinová či Marta Bačíková

Potřeboval jste si tedy odpočinout od filmu?
Hraný film točím už deset let, potřebuju změnu, abych jinak myslel a díval se jinou optikou na svět. Divadlo mi to teď umožnilo. Musím se někdy zeptat třeba zlatníka, sochaře nebo hudebního skladatele, jestli je dělání téhož úkonu povznášející i po čtyřiceti letech. Pro mě ne, ale asi záleží na povaze.

Jak vznikla vaše spolupráce se zlínským divadlem?
To je náhoda, nebo spíše souběh náhod, na které ale člověk musí být připraven. Dlouho jsem chtěl dělat divadlo a zničehonic, když mi odpadl filmový projekt, se objevila nabídka z divadla. Nabídky byly i předtím, ale neměl jsem čas. Najednou jsem jej měl a dostal jsem možnost zkusit si něco, po čem jsem už řadu let pošilhával.

Inscenujete titul Zdeňka Zapletala, s nímž spolupracujete už řadu let. To jste si asi vzájemně museli hodně sednout?
Přesně tak. Znám jej už dvanáct let. Já jsem souputník jeho návratu na mediální scénu. Věděl jsem, že má něco rozepsaného a že koketuje tady s divadlem. Ale on je velký tajnůstkář. Když jsem se pak dostal k tomu jeho textu, společně jsme jej přepsali na divadelní verzi.

Byl přístupný vašim námitkám?
Zapletal někde řekl, že se na sebe podíváme a nemusíme mluvit, protože víme. Za ty roky na sebe slyšíme. Já jsem se vedle něho učil psát. Bylo dobré, že jsem ho zastihl v kariérní pauze, protože se na mě nevytahoval. Já jsem byl začínající ambiciózní pisálek a on sám zrovna dostal od světa po držce. Neprodávaly se jeho knížky, odmítaly scénáře. Nemohl vědět, jestli budu mít úspěch, nebo ne. Vsadil na mě, protože nikdo jiný nepřišel. (smích)

O čem hra je?
Je to prostě Zapletal... Teď už vlastně se Sedláčkem. Je to rozjímání spisovatele, kdysi slavného, dnes zapomenutého, kdysi mladého, dnes starého. Základem mé tvorby je, aby si diváci na věci přišli sami, ať přemýšlejí a ať se baví. Je to hořká komedie a sladké láteření na život.

Robert Sedláček

  • narozen roku 1973 ve Zlíně
  • režisér a scenárista dokumentárních i hraných filmů
  • v sobotu měla premiéru divadelní hra Devět měsíců, kterou režijně připravil v Městském divadle
  • natočil celovečerní filmy Pravidla lži (za scénář získal Českého lva), Muži v říji, Rodina je základ státu a dokumenty České století a Miloš Zeman - nekrolog politika a oslava Vysočiny
  • od prezidenta Miloše Zemana dostal medaili Za zásluhy, pro niž si přišel v mikině, za což byl kritizován

Co jste si myslel, když jste si to poprvé přečetl?
Do čerta, co já s tím budu dělat? To je láteření dědka, kterému dlouho úspěch nezaklepal na dveře. Ale ten dědek je strašně sympatický v tom, jak je upřímný. Proto jsem do toho šel.

Bylo těžké obsadit herce, které neznáte?
Nebylo. Je to divadlo v plném provozu, není to film, kde herci procházejí castingem. Byl jsem se podívat na nějakých představeních a vybral jsem si Zdeňka Julinu. Stál jsem o Martu Bačíkovou, kterou jsem viděl v Kabaretu Astragal, což je velmi dobré představení. Ve spolupráci s uměleckou vedoucí jsme pak doobsazovali zbytek - kdo má čas, ten hraje. Herci jsou docela vytížení, tak abych na zkouškách nebyl sám. (smích)

Jak vnímáte svůj návrat do Zlína?
Po večerech se i dojmu, působí to na mě. Je to symbolické - já, který jsem chtěl z toho Zlína tolikrát utéct a vysmeknout se odtud, vždycky když začínám, začínám tady.

Sledujete proměny Zlína?
Teď jsem o tom zrovna mluvil s mámou. Nadával jsem, že jsou tady ze všech stran jen průmyslové zóny. Říkal jsem, že Zlín pro mě ztratil pachovou stopu. Z chodníků, po kterých jsem chodil, jsou dnes vydlážděné cyklostezky, z luk, po kterých jsem běhal, jsou průmyslové nebo obchodní areály. Nějak se mi to město vzdálilo. Nerozumím mu. Pak přijde noc, budovy zmizí, jsou z nich jen světla a dostane to zase obrysy, které znám, ze kterých jsem složen. Říká se, že jsme složeni z horizontů, na které jsme se jako děti koukali.

Odráží se Zlín ve vaší hře?
Roli tam hraje melancholie Zlína. Zlín je naplavenina všeho, nemá žádnou tradici, nejsou tady žádní slavní rodáci. I ten rod Baťů sídlil v Hradišti a do Zlína šel Tomáš jen proto, že se pohádal s otcem. Zlín je něco jako Sudety, ale zaplať pánbůh ne s tím smutkem. Ve hře je zlínská trucovitost, tvrdohlavost a slovanský patos.

Koupil jste si na premiéru novou mikinu?
Jo tohle... Ne, ve skříni jich mám spoustu. Šel jsem oblečený přesně tak, jak to nesnáší úzkoprsí maloměšťáci vychovávaní učitelkami na malém městě a vládnoucími matkami.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Architektka Jitka Ressová baťovský infopoint provozuje.
VIDEO: Krátký animovaný film ukazuje život v baťovském Zlíně

Animátorka z Filmového uzlu Zlín Zuzana Bahulová vytvořila s týmem spolupracovníků krátký animovaný film o baťovské době a způsobu bydlení i života ve Zlíně,...  celý článek

Výzkum ukázal, že šlo o ženu ve věku 30 až 50 let, nikoliv o muže, jak se...
Vědci zkoumali mumii z Buchlova. Dcera egyptského kněze mohla mít rakovinu

Traduje se, že šlo o svatební dar. Jisté je, že egyptskou mumii přivezl v první polovině 19. století na hrad Buchlov Josef Vratislav z Mitrovic ze svých cest...  celý článek

Ukázka toho, co vidí člověk v psychobudce
VIDEO: Schizofrenikem na zkoušku: V hlavě mám zmatek, vše je rozostřené

Unikátní zařízení, které simuluje, jak vnímá člověk se schizofrenií, je nyní volně přístupné ve Zlíně. „Psychobudku vyvinuli na 1. lékařské fakultě Univerzity...  celý článek

Soutěž: Vyhrajte zásobu dobrot pro nejmenší
Soutěž: Vyhrajte zásobu dobrot pro nejmenší

Chcete svému drobečkovi zpestřit jídelníček? Soutěžte o balíček plný dobrot.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.