Zhruba sedmdesát kusů ručního nářadí věnovali restaurátorovi Libušína dva dárci.

Zhruba sedmdesát kusů ručního nářadí věnovali restaurátorovi Libušína dva dárci. | foto: archiv Luďka Dvořáka

Lidé poslali restaurátorovi Libušína desítky cenných hoblíků a pilek

  • 0
Asi sedmdesát kusů cenného ručního nářadí zaslali dva lidé, když si přečetli rozhovor s restaurátorem Luďkem Dvořákem, který se podílí na obnově vyhořelé chaty Libušín na Pustevnách v Beskydech.

Ti lidé se neznají, když si ale na konci července přečetli v MF DNES rozhovor s restaurátorem Luďkem Dvořákem, zareagovali stejně.

Věnovali mu krabice plné ručního nářadí. V uvedeném rozhovoru si totiž posteskl, že je škoda, že nemá při obnově vyhořelé chaty Libušín na Pustevnách k dispozici staré nástroje.

„Za to jim patří obrovský dík, pro mě je to nesmírně cenné. S některými kusy se dokonce na Libušíně pracovalo už v minulosti,“ uvedl Dvořák.

Sešly se mu hoblíky, dřevěné truhlářské svorky, ruční pily nebo nástroj na výrobu dřevěných závitů. Celkem asi 70 kusů.

Dárci byli dva a k nářadí měli různý vztah.

Stanislav Doležel ze Studénky ho našel v domě, který koupil.

Paní Majdlochová z Valašského Meziříčí měla doma vybavenou truhlářskou dílnu. V ní pracoval její muž i tatínek, a právě ten se před lety podílel na jedné z oprav Libušína.

„Slíbil jsem, že to nářadí znovu na Libušín vezmu a také to udělám,“ ujistil Dvořák. S některými kusy se může rovnou pustit do práce, jiné potřebují opravu.

Ve sbírce je 8,8 milionu korun

Například u hoblíku se může rozcházet dřevěná část s kovovou, což je potřeba sladit.

„To je ale běžná údržba, která obnáší zhruba den práce. Řemeslníci to museli dělat vždy,“ vysvětlil restaurátor.

Staré nářadí bere do ruky prakticky denně, opravit tahy, které udělal truhlář hoblíkem před stoletím nebo i dříve, totiž dokáže zase jen stejně starý nástroj.

Pokud jej řemeslník nemá, musí hledat a zkoušet, jak docílit stejného efektu. Pak třeba potřebuje místo jednoho hoblu dva a spoustu hodin navíc.

Ani Jurkovič by už prý takto nestavěl

Když Libušín, jedna z dominant Pusteven a práce uznávaného architekta Dušana Sama Jurkoviče, loni na jaře vyhořel, byla to smutná zpráva pro celou řadu lidí.

Jak moc měli místo rádi, ukázala veřejná sbírka na jeho obnovu, v níž se dosud sešlo 8,8 milionu korun.

Už brzy po neštěstí padlo rozhodnutí, že Libušín bude stát znovu a že jej obnoví formou vědecké rekonstrukce (více zde).

Laicky řečeno, postaví jej znovu stejně, jako to dělal Jurkovič. Ruční práce a řemeslný fortel tak budou hrát hlavní roli.

„Ručně opracované trámy vydrží mnohem víc. Ten rozdíl je opravdu obrovský a v nadmořské výšce, ve které Libušín stojí, to je hodně podstatné. Chceme, aby stavba vydržela, ne ji stavět jen proto, aby byla hotová,“ popsal ve zmíněném rozhovoru Dvořák.

I na to čtenáři reagovali. „Hodně lidí mě kontaktovalo, byli překvapení, že má ruční práce takový efekt a děkovali za vysvětlení,“ dodal Dvořák.

Obnova Libušína začne příští jaro a potrvá tři roky. „Bude to velká práce, ostatně traduje se, že i Jurkovič řekl, že takto už by nestavěl,“ smál se restaurátor.

Řemeslníci v té době nebyli zvyklí na přesnou a precizní práci, Jurkovičovy návrhy na ní ale stojí. Roubenou stavbu v jeho podání zdobí tisíce detailů, vše přesně lícuje a dohromady tvoří geometrické prvky.