Na Slovácké slavnosti vína se osmadvacetiletá Alžběta Palánová těší víc než na Vánoce. A když si po několika hodinách příprav na sebe obleče téměř osmdesát let starý kroj, zažívá pocit absolutního štěstí.
Tvář slavností? Žena z Napajedel Její tvář vidělo o víkendu v Uherském Hradišti 40 tisíc lidí. Spolu se svým manželem se Kristýna Petříčková stala tváří propagačních materiálů, které lákaly na letošní Slavnosti vína. Na sobě měla rekonstrukci kroje, jenž se nosil na Uherskohradišťsku v roce 1895. „Je to obřadní varianta kroje ženicha a nevěsty. Kroj jsem vytvořila podle originálu, který je uložen v depozitáři Slováckého muzea, podle dobových fotografií a dalších zdrojů,“ říká třiatřicetiletá pedagožka zlínské Univerzity Tomáše Bati, jež žije v Napajedlích. S nápadem, aby se právě ona stala tváří dvanáctých Slavností vína, přišel David Pavlíček z pořádajícího uherskohradišťského Klubu kultury. Viděl ji s manželem na Mezinárodním folklorním festivalu Strážnice. Kroj, který má na fotografii na sobě, trpělivě rekonstruovala kousek po kousku téměř dva roky a materiál sháněla dokonce až v zahraničí. „Dá se říct, že některé části kroje jsou znovuzrozením z minulosti, například obnovený původní vzor materiálu z 19. století. Materiál na kovovou krajku k ženské korduli jsem sehnala až v zahraničí,“ popisuje obtíže. Není to její jediný rekonstruovaný kroj, na kontě už jich má několik. Například vloni pracovala s etnografkou Romanou Habartovou na rekonstrukcích blatnického kroje z 19. století a z počátku 20. století. K folkloru se dostávala postupně, jako dítě do žádného souboru nechodila. „Doma jsem viděla různé součásti kroje, viděla jsem, jaký vztah k tomu mají lidé okolo mě. Postupně jsem se začala ptát, proč ho mají, uvědomovala si vazby k tradičnímu oděvu,“ objasňuje mladá žena, která je důkazem, že o kroje se stará i mladá generace. Oděvní historie zajímá Kristýnu Petříčkovou v širším slova smyslu. Na slavnosti si neoblékla kroj z plakátu, ten už návštěvníci mohli vidět v minulých letech. Letos vystoupila ve středověké variantě oděvu se skupinou historických a scénických tanců Vere Gratia. |
„To jsem úplně v sedmém nebi. Cítím z toho kroje tradici. Vím, že jej šila babička a nosila jej i moje maminka. Jsem na to pyšná,“ svěřuje se mladá žena a ukazuje na krásné výšivky, které kyjovský kroj zdobí. I ty pocházejí z dílny její babičky.
Tříhodinový průvod
Ve slavnostním průvodu tří tisíc krojovaných, jenž vyšel od mařatických sklepů v devět hodin ráno a jehož poslední účastníci dorazili na náměstí před polednem, zastupovala svoje Osvětimany.
I když průvod vyšel za deště, účastníkům to na veselí neubralo - hlasitě zpívali moravské písničky, často za doprovodu muziky. Velkým potleskem ocenily tisíce přihlížejících ukázku mečového tance zvaného Pod šable. V průvodu nechyběly ani folklorní soubory.
„Na slavnostech jsme každý rok. Je to pro nás svátek. Před deštěm nás skryly pláštěnky a naštěstí jsou jen bílé, průhledné, takže krása krojů nezůstala úplně schována,“ uvádí Marcela Hastíková, která doprovázela Hradišťánek.
„Na slavnosti jsem se těšil, ale někdy mě mrzí, že jiní kluci si jdou kopat a já musím do souboru. Ale pak doženu i to kopání,“ dodává rychle její malý svěřenec Nikolas Čevela.
Téměř osmdesát obcí
Pláštěnka byla to nejdůležitější, co na počátku slavností, než se před polednem nebe rozjasnilo, krojovaní potřebovali.
„Když prší, o kroj se bojím. Jeho hodnota dosahuje k 50 tisícům korun,“ tvrdí Alžběta Palánová.
Průvod vedli krojovaní z Uherského Hradiště, v čele se svým starostou Květoslavem Tichavským. Své zastoupení měli folkloristé z různých částí města - Jarošova, Mařatic, Sadů.
A za nimi šli další lidé v krojích: z Dolního Němčí, Březové, Bánova, Nivnice, Vlčnova, Břestku, Buchlovic... Dohromady téměř osmdesát slováckých obcí z různých mikroregionů.
Lidé ochutnávali první burčák
Zhruba 40 tisíc návštěvníků slavností tak mohlo kroje vidět v celé jejich kráse a pestrosti. Jsou mezi nimi bohaté a nabírané, třeba vlčnovský, nebo střídmější, jež pocházejí například z Moravských Kopanic.
Mají také různé délky sukní, některé sahají jen do půli stehen, jiné jsou dlouhé téměř ke kotníkům.
„Čím byly dědiny blíž k městu, tím více kroje kopírovaly městskou módu. Do roku 1900 byl kroj povětšinou pohodlný, volný, splývavý, zatímco městská móda sešněrovaná živůtky,“ vysvětluje etnografka Romana Habartová.
„V minulém století pak nastal zajímavý paradox. Zatímco městské oblečení se stalo pohodlným, kroje se naopak sešněrovaly,“ popisuje.
Průvod se hemží mladými lidmi a rodinami. Výjimkou není, že rodiče do kroje oblečou i batole v kočárku.
„Ačkoliv kroj není můj, mám ho jen půjčený z obce, jsem na sebe pyšná, když si jej obleču,“ vyznává se třiadvacetiletá Lucie Lacigová z Bystřice pod Lopeníkem, která na slavnosti dorazila už podruhé.
„Chceme, aby taková krásná tradice dál pokračovala, proto se do ní zapojujeme,“ upřesňuje její kolega z průvodu Martin Mahdal.
Babiš přijel inkognito
Na náměstí ale i v přilehlých budovách lidé ochutnávají letošní první burčák. Neodolal mu ani ministr financí Andrej Babiš, který do Uherského Hradiště přijel inkognito.
OBRAZEM: Slovácké slavnosti vína v Uherském Hradišti 2014 |
„Nejsem tady na žádné oficiální návštěvě, jsem tady jako Babiš,“ říkal s úsměvem.
„Burčák je dobrý, sladký. Ochutnal jsem i místní koláčky. Také se povedly,“ chválí ministr a dodává, že folklor se mu líbí. „Můj nejlepší kamarád tancoval v Lúčnici,“ zmiňuje vyhlášený soubor Babiš. „Ale kroj doma nemám,“ směje se.
Řada návštěvníků uherskohradišťské akce rovněž využila možnosti prohlédnout si památky, které otevřely své brány v rámci Dnů evropského dědictví.
Podívat se mohli do františkánského kláštera, jezuitské koleje, místních kostelů nebo nechvalně proslulé věznice.
„Byla jsem zvědavá, jak takové místo na člověka působí. Jsem z toho otřesena, to zlo jsem cítila i po té spoustě let,“ je přesvědčena Anna Holásková z Brna.
