Školu založil pedagog Karel Kostka v roce 1991 jako Střední podnikatelskou školu. K dispozici tehdy měl dvě učebny v místním Domě kultury. "Vybrali jsme dvoje školné dopředu a nakoupili materiál a pomůcky," vzpomíná Kostka.
Kolik stálo školné, když jste začínali?
Měsíčně 650 korun, dnes je to 1 950 korun.
Karel KostkaNarodil se ve Vsetíně v roce 1960. Po maturitě na střední zemědělské škole vystudoval filosofii, češtinu a literaturu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Postupně získal tituly PaedDr. a MBA, v současnosti pokračuje ve studiu. Zároveň přednáší na vysokých školách v Olomouci a Liberci i na univerzitách v zahraničí. Píše odborné publikace, romány (více zde), maluje a vystavuje. |
K tomu ale musí rodiče počítat s dalšími výdaji, třeba na stáže a podobné akce, ne?
Ve školném je zahrnuto prakticky vše. Zahraniční stáže financujeme prostřednictvím fondů EU. Nespadá sem ale třeba stáž ve Spojených státech, proto každého, kdo tam chce jet, motivujeme, aby si na ni sám vydělal. Máme systém stipendií, třeba za prospěch vracíme až čtyřicet procent školného. Měsíčně vynakládá škola na stipendia až 150 tisíc. Nebo zajistíme brigádu, třeba ve školní jídelně nebo v obchodě za kasou.
Z čeho škola žije, když studentům vrátíte školné?
Rozpočet školy je kolem 40 milionů korun a financujeme ho ze čtyř zdrojů. Prvním je školné, do stipendií se z něho vrací jen kolem 20 procent. Od státu máme dotaci na žáky, která může dosáhnout až 90 procent toho, co dostávají státní školy. Část prostředků získáváme z kurzů, školení, pronájmů prostor, a poslední zdroj je vázán na mě. Píšu knihy, přednáším a peníze z těchto aktivit podporují rozpočet školy.
Vraťme se ještě na začátek, jak se učilo v Domě kultury?
Výborně. Otevírali jsme dvě třídy, dohromady pro 68 studentů. Následující rok jsme zřídili v různých městech 24 poboček, rozšířili pedagogický sbor a stavěli ve Vsetíně první vlastní budovu, která už odpovídala mým představám.
To znamená jakým?
Škola musí být barevná, útulná, plná zákoutí, bez širokých chodeb. Rodinná a pozitivní. Na prvním místě ve škole je student, jeho potřeby a jeho individualita. Atmosféra musí vyvěrat z kolektivního vědomí, pospolitosti a pocitu vzájemnosti. Nejsem pyšný na budovy a vybavení, to jsou pomíjivé věci, ale jsem hrdý na to, co nás ve škole spojuje.
Před založením soukromé školy jste pracoval jako ředitel státního elektrotechnického učiliště. Tam jste své představy neuplatnil?
Některé ano, ale nakonec se mi zdálo jednodušší založit vlastní školu než se pokoušet měnit zaběhané návyky. Cíleně jsem do nové školy přijímal mladé kantory. Průměrný věk pedagogického sboru byl kolem třiceti let. Školy v naší zemi jsou i dnes pořád velmi konzervativní a tradicionalistické. Tisíce žáků se učí odříkávat příklady, poučky a definice, ale neučí se vymýšlet a tvořit. V tom je největší problém českého školství.
Takže vaši studenti se nebiflují poučky a historická data?
Jsme součást systému, chceme, aby studenti uspěli u maturity a dostali se na vysokou školu, takže znalosti mít musí. Ale jak jen to jde, doplňujeme je osobnostním rozvojem. Biflování a dril patří do minulého tisíciletí. Student má vymýšlet nápady a nebát se je používat. Neučit se encyklopedická data, která si snadno najde na internetu, ale učit se s těmi daty pracovat.
Soukromá střední škola KostkaVznikla v roce 1991, nyní nabízí osm oborů. Na gymnázium přijímá žáky s průměrným prospěchem do 1,5, na pedagogické lyceum do 1,8 a na ostatní obory do 2,0. Kdo nesplní, píše psychotesty, které odhalí, jestli má, nebo nemá studijní předpoklady. Škola má několik vlastních budov, domov mládeže či školní autobus, který denně sváží studenty na trase Púchov, Valašské Klobouky, Vsetín a zpět. Poté, co škola začala nabízet také pedagogické obory, vznikla i vzorová mateřská škola, aby v ní studentky mohly absolvovat praxi. |
Funguje škola jako běžná firma?
Co se týká účetního systému, pak ano. Zbytek ale stojí na jiných základech. Z hlediska managementu není vedení naší školy nijak početné. Mám asistentku, tři zástupce a projektovou manažerku. Celkem má škola 81 zaměstnanců a 510 studentů.
Je to ještě rodinná škola, při tolika studentech?
Ano, většinu studentů znám jménem. S dalším nárůstem už ale nepočítám. Budeme přijímat tolik uchazečů, kolik absolventů odejde. To jsou příjemné starosti, ani v dnešní době populačního poklesu nejsme nuceni přijímat úplně každého. Hranicí ekonomické efektivity školy je 300 studentů, pod ní už mívají problémy s financemi.
Na soukromé školy se někdy nahlíží jako na instituce, kam se dostane každé dítě a rodiče zaplatí, aby odmaturovalo.
U zodpovědných škol je to přesně naopak. Pokud nám rodič svěří dítě, musím dělat vše pro to, aby z něho vyrostl nadprůměrný absolvent. Pokud by to tak nebylo, proč by rodiče platili za něco, co mohou mít ve stejné kvalitě zadarmo?
Jenže podobným úvahám nahrává i fakt, že soukromé školy nedělají přijímací zkoušky.
U nás se třeba nepíší Scio testy, protože se hlásí desítky cizinců a pro ně by byl test diskriminační. Kritériem přijetí k nám je prospěch dosažený na základní škole. Proč bych měl navíc zbytečně stresovat děti zkouškou a neměl důvěřovat hodnocením, které žákům vystavili učitelé na základní škole?
Nejsou výjimky?
Jsou. Ročně vezmeme mezi 130 přijatými uchazeči pět žáků, kteří mají prospěch slabší. Především u nich můžeme projevit pedagogické mistrovství. Jedničkáře můžete leda zkazit, ale dosud neúspěšnému žákovi můžete pomoci. Ne vždy se to zdaří, z těch pěti se chytnou dva, tři.
Nebývají rodiče někdy arogantní? Když školu platí, nutí ji, ať dělá, co chtějí?
Obával jsem se, že by to tak mohlo být, ale není. Ani jediný rodič mi nevnucoval své představy. Naopak k nám dávají studovat i mladší sourozence, což považuji za největší ocenění.
Chystáte se zřídit i základní školu?
Ideu kontinuálního vzdělávání od mateřské školy po vysokou v jednom místě nosím v hlavě patnáct let. Do roka představíme první formy vysokoškolské etapy, základní škola tak bude znamenat poslední bílé místo.
