Z pozice členů nového představenstva nemocnice mají za úkol znovu nastartovat největší špitál ve Zlínském kraji, který dusí řada problémů. Někdejší ekonomický náměstek uherskohradišťské nemocnice Vlastimil Vajdák a bývalý ředitel Lázní Karlova Studánka Radomír Maráček, jenž zároveň řídí nově vzniklý koncern všech čtyř krajských nemocnic, vysvětlují svoje plány v rozhovoru pro MF DNES.
Stihli jste už ve Zlíně udělat nějaké výrazné změny?
Vajdák: Nejdříve jsme s ředitelem Uherskohradišťské nemocnice a dnes už bývalým krizovým manažerem Petrem Sládkem analyzovali situaci. A pak jsme začali nastavovat systém primářských porad a porad vedení, které tady chyběly. Chtěli jsme, aby personál měl informace o stavu nemocnice a jejím financovaní, a také tak zamezit další ztrátě v hospodaření. Nic z toho se nijak nedotkne poskytované péče.
Personálu ale ano, ne?
Vajdák: Především se dotknou managementu nemocnice. Nefungoval tady žádný systém kontroly, nebyly nastavené zpětné mechanismy. Jedna věc je nasmlouvat výkony, operace a zákroky se zdravotní pojišťovnou a druhá věc je vykázat je a pohlídat, aby byly zaplacené. Tento řetězec nebyl kontrolovaný. Proto docházelo k tomu, že některé výkony se nevykazovaly, takže nemohly být ani zaplaceny. Potenciál nebyl využitý.
Víte, o jak velkou ztrátu jde?
Vajdák: Zatím ne. Ale jde o rezervu ve vykazování v řádu kolem deseti procent. Proto musíme nastavit přesnější systém výkaznictví a zpětně ho kontrolovat.
Má nemocnice stále potíže zaplatit faktury dlouho po splatnosti?
Vajdák: Ano, je to jeden ze dvou hlavních problémů. Dnes jsou na hodnotě asi 380 milionů korun. S tím samozřejmě souvisí ochota dodavatelů vstupovat do smluvních vztahů s nemocnicí i jejich ceny.
Právě ceny asi nejsou v tomto případě moc příznivé...
Vajdák: Pokud nemocnice platí s pětiměsíčním zpožděním, tak ceny i naše vyjednávací pozice vůči dodavateli jsou úplně jiné než třeba v Uherském Hradišti, kde se závazky platí do 60 dnů. Proto hledáme strategického partnera, díky kterému bychom byli schopni platit faktury včas.
Minulé vedení s médii téměř nekomunikovalo a problémy či kauzy bagatelizovalo. Proč se nemocnice do finančních problémů vůbec dostala?
Vajdák: Faktorů je několik. Jde o zmíněné špatné vykazování pojišťovnám. Pak je tady výrazně menší podíl výnosů mimo zdravotní pojišťovny, také na to měl vliv chybějící motivační systém zaměstnanců a řízení nákladů, které jsou tady vyšší než v jiných nemocnicích.
Například v kuchyni?
Vajdák: Ano. Nastavili jsme tam nový systém. Jde o on-line objednávání potravin, což znamená úsporu v nákladech. Dříve tady byly smlouvy s dodavateli pevné celý rok. Ceny neodrážely sezonnost a nebylo možné dodavatele v průběhu roku při nekvalitních dodávkách vyměnit. Také jsme rozběhli jednání s dodavateli zdravotního materiálu a léků, kde se chceme v rámci společného nákupu všech krajských nemocnic dostat na mnohem lepší ceny.
Jaká je momentálně mezi zaměstnanci atmosféra?
Maráček: Vím, že čekají, že dojde ke změně. Dali jsme jim dotazník, aby řekli, co se jim tady líbí nebo nelíbí. A bylo to pro nás velké překvapení, protože z 2200 se jich vrátilo zpět 1300. To je jasný signál, že chtějí komunikovat, cítím to i jako důvěru. Komunikace je zásadní – směrem k zaměstnancům i opačně. Pokud chceme nastavit seriózní pracovní vztah, musí všichni a pravidelně dostávat informace. Potom jsou připravení i na kroky, které pro některé třeba nebudou příjemné.
Co máte na mysli?
Maráček: Obecně tady bylo povědomí, že nemocnici řídili primáři. Nebyly porady vedení, primariáty neměly nastavené parametry, jak mají fungovat, a nic jiného než si řídit oddělení po svém jim ani nezbylo. Neměli dostatek informací a zodpovědnost byla na nich.
Obávají se primáři, že je čeká výpověď?
Maráček: Nic takového neplánujeme. Co bylo, je pryč. Pracovat budeme se všemi, pokud ukážou, že jsou schopní a ochotní fungovat tak, jak potřebuje nemocnice. Dopředu není nikdo určený a označený, že by byl nepoužitelný. Navíc si chceme nechat zpracovat nový personální a procesní audit.
Nemocnice ho neměla?
Maráček: Měla, ale je starý už sedm let. Chceme ho zaktualizovat a je možné, že na jeho základě dojde ke změnám nezdravotnických pozic. Nedostatek lékařů tady není tak velký jako u zdravotních sester. Ale i tak se očekává, že v budoucnu se problémy dotknou lékařských profesí.
Chcete pracovníkům sáhnout do výplatních pásek?
Maráček: Musíme nastavit systém odměňování propojený s hodnocením. Tedy pravidla, která nebudou nikoho diskriminovat a zohlední výkon daného člověka, jeho vzdělání, kompetence a míru odpovědnosti. Takový mzdový předpis tady nebyl. Dnes jsou třeba dva lékaři ve stejném věku, se stejnou zodpovědností i kvalifikací a na stejném oddělení, ale mají rozdílný základní plat. A různorodost je také mezi jednotlivými odděleními.
Jak je to možné?
Maráček: To je spíše otázka na minulé vedení. Prostě tady nebyl mzdový řád, a i když byl před lety nějaký k dispozici, tak ho nepřijaly odbory. Výsledek je, že nejsou nastavená jasná pravidla a ani lékaři, kteří sem přijdou po škole, nevědí, kam se jejich plat posune ve chvíli, kdy udělají atestaci.
Vajdák: Musíme také vytvořit motivační složku, aby měl vedoucí nástroj k odměňování zaměstnanců, kteří pracují dobře a berou si za své i povinnosti nad rámec. Teď je vlastně jedno, jestli je dobrý nebo špatný.
Jak je to v jiných nemocnicích?
Maráček: Mzdové předpisy z Uherského Hradiště, Kroměříže a Vsetína máme k dispozici a budeme se snažit z nich vycházet při tvoření ve Zlíně, abychom to srovnali. Aby měl lékař s konkrétní kvalifikací, na stejném oddělení a ve stejné pozici stejný základní plat ve všech čtyřech městech. Chceme to nastavit tak, aby nikdo neměl potřebu odcházet jinam.
Jak jsou na tom s hospodařením ostatní krajské špitály?
Maráček: Způsob řízení je nastavený dobře, primáři jsou zvyklí se scházet s vedením. A je na nás, abychom to zavedli i tady. Chceme z každé nemocnice vzít to nejlepší a implementovat to do ostatních. Napříč vším. V každé nemocnici je někdo lepší než jinde. Třeba ve Vsetíně je výborný personalista, v Kroměříži výborný nákupčí. A to, co dokázali ve své domovské nemocnici, chceme, aby dokázali i jinde v rámci koncernu. Stanou se zaměstnanci druhých nemocnic, aby měli pravomoci a současně zodpovědnost.
Kraj po vás chce novou koncepci rozvoje nemocnice, mimo jiné budete řešit i stavbu interny ve Zlíně, jejíž přípravu krajští zastupitelé pozastavili. Takže projekt na její výstavbu byl špatný?
Maráček: Asi ano, protože si to myslí i lidé uvnitř nemocnice. Pokud se má vytvořit příjezdová cesta za 100 milionů korun a šlo by to řešit jednodušeji za mnohonásobně nižší cenu, tak se musíme bavit i o tom, jestli je tento projekt efektivní jako celek. Jestli je opravdu potřeba devítipatrová budova a zda by nestálo za to celý projekt předělat.
Jaký je vůbec hlavní cíl koncernu? Měl by nemocnicím přinést lepší ekonomiku?
Maráček: Přesně tak. Už sjednocením nákupů zdravotnického materiálu a prostředků se ušetří. Sdílené napříč čtyřmi nemocnicemi mohou být i některé profese. Bavili jsme se například o tom, že by tady mohla vzniknout četa na sečení trávy, která bude objíždět čtyři nemocnice. Dnes na to všechny mají najaté firmy a nejsou to úplně malé peníze.
Mohly by se změny projevit už v letošním hospodaření?
Maráček: Musí. Hospodaření musí být ziskové. Potřebujeme to i proto, že Baťova nemocnice nemůže být ta, která koncern táhne dolů. Musí být vlajkovou lodí.
Vajdák: V prvním čtvrtletí jsme ve ztrátě 19 milionů korun. Chtěli bychom skončit se ziskem 10 až 20 milionů.
