Ve zlínském ateliéru sochaře Radima Hankeho je mnoho slavných a vážených osobností. Největší respekt budí robustní modely soch Tomáše a Jana Antonína Baťových, z regálu shlíží busty filmaře Karla Zemana a spisovatele Františka Kožíka.
Atlet a sochař
|
Celé místnosti v jejím středu nyní vévodí slavný běžec Emil Zátopek. Je zachycen při běhu, právě dokončuje svůj dlouhý krok, hlavu má mírně zakloněnou, záda trochu prohnutá. Je celý z hlíny a jeho podoba je natolik věrná, až se zdá, že se každou chvíli odlepí od soklu a doběhne k cíli.
K tomu už pomalu míří Radim Hanke, který má v září odevzdat bronzovou Zátopkovu sochu, již si u něho objednalo město Zlín.
„Končím fázi tvarování, jejímž výsledkem je hliněný model,“ vysvětluje s úsměvem jednapadesátiletý sochař.
Hanke: Pochybuju, že je v sochařině něco náročnějšího
Nejnáročnější část práce má za sebou – hledání ideálního tvaru. Aby věrně zachytil nezaměnitelný běžecký styl čtyřnásobného olympijského vítěze, studoval veškeré dostupné dokumenty. Na nástěnce v ateliéru visí řada Zátopkových snímků, výstřižků z novin, náčrtků, kreseb.
„Několik hodin jsem sledoval záznamy jeho běhu, abych ho pochopil. Zastavoval jsem ho v různých fázích, kreslil, fotil,“ popisuje Hanke.
Příprava byla však i odborná. Bylo třeba oprášit znalosti z anatomie, bez nichž se sochař – figuralista neobejde. Navíc je přece jen odlišné modelovat statickou sochu Bati v obleku, nebo běžícího muže v trenýrkách a tričku, jemuž na těle musí hrát každý sval i úpon.
„Pochybuju, že je v sochařině ještě něco náročnějšího,“ zamýšlí se Hanke.
„Chtěl jsem, aby byla socha dynamická a její forma neuzavřená. Proto jsou na ní patrné stopy po nástrojích,“ ukazuje na drobné vrypy na Zátopkově "kůži".
Předobrazem mu byla fotografie z olympiády v Helsinkách z roku 1952, na níž Zátopek dobíhá do cíle maratonu. V celé jeho postavě je patrné obrovské vypětí, ve tváři se odráží únava až utrpení. Ne nadarmo jedna z přezdívek slavného atleta zněla Emil Hrozný.
Jenže když se ho lidé po závodě ptali na jeho výraz, odpověděl prý pobaveně: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.“
V CÍLI. Jednou z inspirací byla sochaři Hankomu slavná Zátopkova fotka z olympiády v Helsinkách z roku 1952, kde získal tři zlaté medaile v běhu na 5 a 10 kilometrů a v maratonu.
Hanke ale upozorňuje, že socha není kopií slavné momentky. Jde o kompilát více snímků, aby byl výsledek pokud možno nadčasový. Sochař také zmírnil „mučitelský“ Zátopkův výraz.
„Bylo o něm známo, že se mu fyzická námaha promítala do mimických svalů ve tváři. Ale já jsem nechtěl, aby to byla karikatura, takže jsem hlavu dělal podle jiných fotek. Tváře má hladké, oči zavřené. Tím zůstává energie uvnitř sochy a vzniká napětí jako před výbuchem,“ prohlíží si Hanke zpovzdálí své dílo.
Důležitým vodítkem, ale i velkým osobním zážitkem pro něj bylo setkání se Zátopkovou manželkou Danou, která ho navštívila v ateliéru.
Slavná oštěpařka a olympijská vítězka si prohlédla tři modely v různých velikostech. Jestliže Hanke vycházel ze záznamů – tedy z obrazů skutečnosti, Zátopková přímo z reality. A měla také připomínky.
„U malého modelu se jí líbila jen noha vymrštěná dozadu, u středního zase noha při dopadu. Na velkém modelu se jí zdálo natočení postavy příliš razantní, než aby se tak dalo běžet,“ vzpomíná Hanke.
„Po jejím odchodu jsem sochu z velké části předělal a byla to změna k lepšímu,“ dodává.
A svěřuje se i s osobním rozměrem návštěvy. „Byl to zvláštní až mysteriózní pocit pracovat na soše legendy a mít u toho jeho ženu, která ho znala a masírovala mu nohy,“ vypráví sochař.
Socha měřící 190 centimetrů
Ani přes mnoho úprav si pořád není stoprocentně jistý tvarem, který soše dal. Možná ze skromnosti, možná opravdu z nejistoty. Obchází ji, prohlíží ze všech stran. Nemá čas na to, aby si udělal větší odstup a podíval se ni jako poprvé, což je pro umělce nejpodstatnější.
„Věc musí uzrát,“ naznačuje Hanke. „Časovou tíseň jsem řešil tak, že jsem si zval do ateliéru odborníky i laiky, aby mi sdělili svůj názor,“ říká.
Oslovil také svoji manželku a tvrdí, že přes prvotní odmítnutí její kritické připomínky přijal a části sochy podle nich upravil.
„Každý postřeh může posunout,“ doplňuje Hanke, byť přiznává, že být otevřený vůči kritice není pro umělce snadné.
Nicméně z ničeho vytvořil bytost. Je sice z hlíny, která je nalepená na kovové kostře a drátěném pletivu, ale přitahuje oči jako magnet. Teď bude třeba udělat její laminátový model, z něhož se vytvoří forma a do ní se odlije bronzový „výsledek“. Vysoký bude 190 centimetrů, což je o 16 centimetrů více než měřil slavný běžec.
Pokud se Hanke dosud trápil s tvarem sochy, teď bude trnout, aby se vše stihlo včas. Socha má být odhalena v den Zátopkových narozenin – 19. září.
Stát bude na Stadionu mládeže ve Zlíně, který sice vyrostl až po Zátopkově odchodu do Prahy, nicméně on ve městě s atletikou coby zaměstnanec firmy Baťa začínal.
