"Z dětství si ho nepamatuji, ale jeho knížky znám skoro nazpaměť," přiznala Věra Hendrychová, která v Ostrohu před devíti lety založila občanské sdružení Galuškovo Slovácko a s dalšími obyvateli se snaží o to, aby na slavného rodáka místní nezapomínali.
I proto pořádá každý rok oslavu Galuškova narození a dohromady dala také aktuální výstavu ve věži místního zámku.
Ta lidového vypravěče připomíná nejen tak, jak ho zná většina národa: tedy přes knížky Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí nebo stejnojmenný seriál s Jozefem Krónerem v roli strýca Pagáča.
Na stěnách například visí olejové originály, které ve 40. a 50. letech Galuška kreslil. K vidění je i jeho osobní kroj, ve kterém chodil, či fotky z divadelních představení ostrožských ochotníků.
Ještě předtím, než Galuška zasedl k psaní vtipných soudniček, se totiž věnoval divadlu. Nejdříve jen kreslil kulisy a navrhoval kostýmy, pak hrál komické role a nakonec se ujal režírování.
Lidé z Ostrohu se v jeho knihách poznávali
Právě pod jeho vedením se v Ostrohu hrála například Čapkova Bílá nemoc nebo Maryša.
"Dokonce v nich i sám hrál, a to doktora Galena a Francka," upřesnila Hendrychová. Mezitím Galuška chodil k místnímu soudu, kde sbíral inspiraci pro pozdější knihy. I proto jsou pro obyvatele Ostrohu pořád zajímavé.
"Poznávali jsme v nich sami sebe a některá místa z okolí," vysvětlila Hendrychová.
Z Ostrohu odešel po třiatřiceti letech na konci roku 1945. Se svou manželkou Vlastou pak dlouho žil v Brně. Do rodného města se vrátil až v roce 1992, když místní škola, do které chodil, slavila sto let.
"Tehdy jsem ho naživo viděla vůbec poprvé," zavzpomínala zakladatelka sdružení.
O čtyři roky později se Galuška do Ostrohu zase se slávou vrátil, aby převzal čestné občanství. Poslední měsíce žil v charitním domě v Nivnici. "Byl to skvělý člověk. Jeho pověstný humor ho nikdy neopustil," prozradila tehdejší vedoucí Věra Bartková.
Galuška zemřel v 85 letech po cévní mozkové příhodě 13. února 1999. Jeho soudničky však baví diváky i čtenáře pořád. Více než půl století.
