"Tak nevím, jestli dnes vůbec někdo přijde," říkala v sobotu odpoledne vedoucí kunovického kina Lípa Anděla Fišerová a ještě jednou se podívala ven z okna, jestli přicházejí nějací diváci. Měli by, vždyť šlo o poslední promítání ve více než osmdesátileté historii.
Vedoucí kina znala nezájem místních lidí o promítání lépe než kdo jiný, vždyť v kině začínala jako pokladní 2. srpna 1982. "Tehdy mně řekli, že je to jenom na záskok, ale nakonec ten záskok trval až dodnes," směje se Fišerová a zvážní až ve chvíli, kdy přijde řeč na rušení kina.
"Když o něm radnice před půlrokem rozhodla, měli jsme slzy v očích, byli jsme tady moc rádi. Ale takový je život, bohužel tady končíme kvůli absolutnímu nezájmu zdejších lidí. Nechodili, i když jsme promítali velmi dlouho za minimálních třicet korun," litovala. Mezitím pár lidí přišlo, ale bylo jich pouze sedm. Chystali se sledovat film z roku 1977 s názvem O moravské zemi.
Režisér Antonín Kachlík v něm sice nepravdivě ukazuje podobu kolektivizace na vesnici, místní ale zajímalo především to, že se natáčel v Kunovicích a jejich okolí.
"Neříkají se mi tyto věty lehce, ale dovolte, abych vás přivítal na posledním představení u nás v Kunovicích," vítal hrstku diváků před spuštěním filmu místostarosta města Pavel Vardan, který přišel, aby poděkoval pracovníkům kina.
"Kino Lípa vždycky neodmyslitelně ke Kunovicím patřilo. K rozhodnutí o ukončení kina jsme dospěli po mnoha diskusích v radě i zastupitelstvu," vysvětlil (o rozhodnutí radnice čtěte zde).
Když chtěl následně předat pracovníkům kina dárky, ten nejdůležitější člověk chyběl. Pětaosmdesátiletý promítač Jaroslav Malina nepřišel. "Těžko se s koncem kina smiřoval, byl to jeho život," prohodila Fišerová.
Jeho kolega, druhý promítač František Jurák, na kterého vyšla úplně poslední služba, vložil kotouč filmu do promítačky a kužel světla ozářil promítací plátno. "Tak, a filmová éra v Kunovicích končí. Nevěřím, že se někdy vrátí," povzdechl si Jurák.
