Americký Boeing, který letěl z Polska do Itálie, musel nouzově přistát. Pilot...

Americký Boeing, který letěl z Polska do Itálie, musel nouzově přistát. Pilot Victor Bieniek zvolil louku nedaleko Prusinek u Napajedel. Gestapo zastřelilo dva vojáky, zbylých osm poslalo do zajateckých táborů. | foto: Archiv Muzea Napajedla

Američtí letci nouzově přistáli u Napajedel. Zavraždilo je gestapo

  • 6
Sedmdesát let uplynulo od havárie amerického bombardéru v Napajedlích. Pilot letounu tam tehdy nouzově přistál, dva z letců pak v lesích popravilo gestapo. Událost ve městě nově připomíná pomník.

Je polovina října 1944, krátce po poledni a kolem Napajedel krouží americký Boeing. Desetičlenná posádka se právě vrací do Itálie z Polska, kde bombardovala výrobnu benzínu strategickou pro německou armádu.

Netuší, co je na jihovýchodě Moravy čeká. Další události, které směřují k tragédii, ale nezůstávají zapomenuté. A obyvatelé Napajedel si je připomínají i v těchto dnech, tedy po sedmdesáti letech.

„Byla to pro nás mimořádná událost, hodně se o ní mluvilo,“ vzpomínal ještě před deseti lety pamětník Alois Vychodil.

Bombardér totiž musí kvůli zásahu protiletadlovým kanónem nouzově přistát. Pilot Victor Bieniek volí louku zvanou Amerika nedaleko statku Prusinky u Napajedel.

Krátce poté se nad nimi objevují americké stíhací letouny, a když zjistí, že posádka na zemi opouští bombardér, spustí palbu.

„Bylo jasné, že se k letounu dostanou Němci, proto ho bylo potřeba co nejvíce zničit,“ vysvětluje vedoucí napajedelského muzea Ivan Bergmann.

Američtí letci se pak rozdělují na dvě skupiny a schovávají v lese. Ještě potkávají hajného Františka Bartošíka, kterému dávají svou jedinou zbraň. Ten je také nabádá, aby šli hlouběji do lesa, protože se mohou objevit Němci.

Vojáci i gestapo brzy hlídají okolí hořícího letounu a pročesávají les z několika stran. Když najdou první pětičlennou skupinu, která se okamžitě vzdává, ozývají se výstřely z pistole.

Odhalení pomníku

V sobotu 4. října odhalili v lokalitě Prusinky v Napajedlích pomník věnovaný havárii bombardéru v roce 1944. Ve stejný den se uskutečnil pietní akt u pomníku padlých letců na Masarykově náměstí a otevřela se i výstava věnovaná této události v Muzeu Napajedla.

Dva zasáhnou operátora radaru Jamese Johnsona, třetí bombometčíka Raymonda Winterse. Oba jsou na místě mrtví.

Pozdější lékařská zpráva potvrzuje, že oba byli zastřelení zezadu a z krátké vzdálenosti. Což odporuje tehdejším vojenským dohodám, podle nichž se zajatci nesměli střílet.

I letecký badatel a autor knihy Vzpomínky na neznámé letce Jan Mahr v tomto případě mluví o vraždě ze strany gestapa. „I německého důstojníka Luftwaffe, který byl přímo na místě, pohled na zastřelené letce vyděsil a znechutil,“ píše Mahr ve své knize.

Rudolf Müller, který střílel, ještě navrhuje, že zastřelí i další vojáky. Právě díky přítomnosti německého důstojníka si to ale rozmyslí. Těla zastřelených vojáků končí v místní márnici a pak na hřbitově.

Zbývající vojáky posílá gestapo do zajateckých táborů, z nichž se po válce zřejmě všichni vrací domů. Tehdy se také československá policie k události v Napajedlích vrací a šetří ji jako vraždu. Samotné gestapo ji totiž uzavřelo s tím, že se jednalo o střelbu při útěku.

Vojáky původně pohřbené na hřbitově pak slavnostně přesunují na důstojnější místo na náměstí. V roce 1946 opouštějí rakve s ostatky Československo a zůstávají ve spojeneckém válečném hrobě ve Francii.