Je čtvrtek 13. dubna a nad obcí Hostišová u Zlína se stmívá. Na obloze se pomalu sbíhají mraky a zvedá se vítr, který zahání obyvatele domů. Za vesnicí na pole potichu a nepozorovaně padají tři parašutisté. Píše se rok 1944 a blíží se konec války.
Podobný obrázek viděly i desítky lidí přesně po 68 letech. Skauti a veteráni z Holešova, místní radnice i občanské sdružení Horizont totiž už podeváté uspořádali vzpomínkovou akci na jednu z nejúspěšnějších paraskupin s krycím názvem Clay-Eva.
Výsadek Clay-EvaStránky o úspěšné skupině parašutistů ze 2. světové války |
Rozdíl byl v tom, že před pochodem, který se uskutečnil v noci na sobotu, vítaly parašutisty desítky lidí. Před 68 lety o nich nikdo vědět nesměl.
Do protektorátu Čechy a Morava je totiž exilová vláda v Londýně vyslala proto, aby dali dohromady odbojáře a připravili ozbrojené povstání před blížícím se koncem války. Do zahraničí měli posílat informace o pohybu německých vojáků.
Byli tři. Velitel Antonín Bartoš (o osudech Antonína Bartoše čtěte také zde), odborník přes šifry Jiří Štokman a radiotelegrafista Čestmír Šikola. "Všichni táhli za jeden provaz, velitel měl autoritu," zavzpomínal na vyprávění svého otce Čestmír Šikola mladší.
Do Hostišové letos dorazil už poněkolikáté. "Když jsem teď viděl seskakovat parašutisty, byl to velký zážitek," svěřil se.
Z Hostišové se skupina vydala pěšky ještě v noci a do Bystřice pod Hostýnem dorazila za tři dny. I proto pořadatelé dělají vzpomínkový pochod v noci a jedna z cest, dlouhá 36 kilometrů, vede stejnou trasou jako před 68 lety. Letos se na "dlouhou" trasu vydalo kolem 50 turistů, celkem se pochodu zúčastnilo přes sto lidí.
"Když je tma, všude klid, člověk je ve druhé půlce trasy a je mu zima, začíná automaticky přemýšlet nad tím, jak to tenkrát parašutisté zvládali," popsal atmosféru pochodu Michal Mynář, předseda občanského sdružení Horizont z Hostišové.
Parašutisté ze skupiny Clay-Eva byli tehdy tak úspěšní, že postupně do příprav k ozbrojenému povstání zapojili téměř celou východní a jihovýchodní Moravu. Vytvořili velkou síť, kterou nedokázali nacisté úplně zničit, i když se o to snažili s pomocí kolaborantů. "Odnesla to tady spousta lidí, které zatklo gestapo," připomněl Šikola.
Jeho otec tehdy během roční mise v komunikaci s Londýnem přijal nebo odeslal přes tisíc rádiových depeší, mimo jiné detailně popisoval situaci v protektorátu. Přestože se povstání nakonec neuskutečnilo, skupina byla hodnocena jako jedna z nejlepších.
