Být to na otci Josefa Bublíka, jeho dvacetiletý syn Josef by v žádném případě v roce 1939 ani nikdy později nikam bojovat neodcházel. Však to také svému synovi o Štědrém dnu v roce 1939 několikrát zdůrazňoval, když uslyšel jeho rozhodnutí, že chce jít "pomoci vyhnat okupanty ze země".
ParašutistéJosef Valčík, Jan Hrubý a Josef Bublík pocházeli ze Zlínského kraje. Zemřeli 18. června 1942 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze, kde se skrývali s Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem, kteří 27. května 1942 provedli atentát na Reinharda Heydricha. |
Jeho otec byl legionář, zažil první světovou válku, a věděl tedy své. Jenže syn byl neoblomný.
Takové byly u Bublíků Vánoce, jak je později popsal bánovský rodák a učitel uherskobrodského gymnázia Jan Chovanec v knize Sedmý z Resslovy ulice. Detailně v ní zmapoval osud mladého Josefa, kterého jeho sestra Anežka, která dodnes žije, popisuje jako kamarádského hocha, sportujícího a hrajícího divadlo.
Mimochodem, jedna scénka z gymnázia v Uherském Brodě, kam Bublík chodil, naznačuje další jeho povahovou vlastnost. Chovanec totiž popisuje maturitní večírek Bublíka a jeho spolužáků v roce 1939, na kterém se objevili dva podnapilí němečtí vojáci a obtěžovali dívky. "Nechte mne, já to s nimi vyřídím," řekl podle svědectví spolužáků Bublík, vzal oba vojáky za límce, a i když mu vyhrožovali, vyvedl je ven.
Měli vyskočit nad Buchlovem
Přes nesouhlas rodiny odešel Bublík po Vánocích s dalšími třemi kamarády bojovat proti nacistům. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Sýrii a Libanon se ocitají ve Francii, kde se hned zapojují do bojů na straně vznikající československé jednotky.
Společně poté také vstupují na loď do Anglie, kde Bublík prochází několika speciálními kurzy, po kterých uslyší směr své další cesty: rodná Morava. Tam by měl být vysazen, tam by měl bojovat proti německým okupantům.
Sestra Josefa Bublíka Anežka Baránková minulý rok odhalila pamětní desku svého bratra v Bánově.
Josef Bublík je společně s Janem Hrubým a velitelem Bohuslavem Koubou zařazen do skupiny Bioscop s cílem provádět sabotáže především ve vsetínské Zbrojovce a také na místních železničních tratích od městečka Hranice až po Veselí nad Moravou.
Jenže nakonec je všechno jinak: není vysazen na Moravě, nemá možnost tady provádět sabotáže a nakonec se mu tady ani nepodaří skrývat. Když ale v noci z 27. dubna na 28. dubna 1942 nasedá s padákem na zádech v Anglii do letadla, nic z toho netuší. Jen ví, že jeho skupina by měla společně s druhou skupinou Bivouac vyskočit nad Buchlovskými horami u Uherského Hradiště.
Kvůli krátké noci a nutnosti návratu se ale pilot letadla rozhoduje, že nepoletí až na Moravu, a výsadkáře shazuje nad středními Čechami, třicet kilometrů od Prahy.
Gestapo má o nich brzy informace, protože se mu podaří zatknout člena skupiny Bivouac Libora Zapletala, který při výslechu ve Zlíně 2. května 1942 mimo jiné uvedl: "Po zakopání padáků a ochranných přileb jsme šli všichni ráno na autobus, kterým jsme odjeli do Kladna, poté osobním vlakem do Prahy, odtud rychlíkem do Přerova a pak do Brna."
V Bánově po Bublíkovi pojmenovali školu
Parašutisté se nakonec rozdělili a Josef Bublík s Janem Hrubým z Kunovic vyrazili domů na Uherskohradišťsko. Gestapo už ale po nich jde, právě s pomocí Zapletala se snaží Josefa Bublíka vypátrat přímo doma. Zapletal ale při návštěvě Bublíkovy rodiny naopak všechny varuje.
"Začátkem května 1942 se dostavil k mým rodičům muž slabší nižší postavy a řekl jim, že je parašutista z Londýna, že byl gestapem chycen ve Zlíně a byl poslán, aby zjistil, zda je můj bratr doma. Otcovi řekl, že kdyby snad bratr Josef přišel domů, ať ihned odjede na Slovensko," vypověděl jeho bratr František Bublík po válce v roce 1945.
Podobně byl Zapletal nasazen také na dalšího parašutistu, tentokrát z vysazené skupiny Silver B, na Josefa Zemka z Vlčnova. Také jeho rodinu navštívil a Zemka se nepodařilo gestapu nikdy chytnout.
Josefu Bublíkovi, stejně jako Janu Hrubému a dalším parašutistům, se ale stává osudným ukrývání v Praze v pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje, kde 18. června 1942 po nerovném souboji s ohromnou přesilou nacistů umírá. Podobně jako ostatní parašutisté se nakonec střílí do spánku.
Nenaplnila se tak ani slova Bublíkova strýce Josefa Uherky, který po válce vzpomínal na to, jak se v roce 1942 potkal s Josefem Bublíkem a na okraji Bánova mu povídal: "Až to všecko skončí, budeme tě tu, Jožko, ve slavobráně vítat jako národního hrdinu!" cituje v knize Bublíkova strýce Jan Chovanec.
Josefa Bublíka už doma v Bánově nikdy vítat nemohli. Přesto na něj dodnes vzpomínají. A aby na něj nezapomněly ani příští generace, rozhodli se pro jedno významné gesto - pojmenovali po něm místní školu.
