V posledních dvaceti letech se však pastviny z krajiny začaly vytrácet. Týká se to především vysoko položených míst, o která zemědělci přestali pečovat. „Zatímco lidé žijí v údolí, řada pastvin leží daleko v horách. Často se proto dostaly na okraj zájmu hospodářů. Mnoho z nich začalo zarůstat a měnit se v les,“ popsala Barbora Krupová z ČSOP Salamandr.
Beskydské pastviny jsou přitom přirozeným biotopem pro mnoho vzácných rostlin a živočichů. „Řada chráněných druhů je na ně přímo vázána,“ potvrdil Jiří Lehký, zástupce ředitele Správy CHKO Beskydy.
Jde především o motýly, jako jsou modrásek černoskvrnný a perleťovec maceškový, nebo o silně ohrožené druhy bylin. Mezi ně patří kociánek dvoudomý a drobná kapradina vratička měsíční.
Beskydy bez pastvin? To nejde
Úbytek pastvin přímo souvisí s mizením některých druhů, čemuž se snaží ochránci přírody zabránit. Zároveň jim jde o udržení krajinného rázu, který je pro Beskydy typický. Střídání lesů s loukami a pastvinami navíc nabízí krásné výhledy. „Pokud by celý radhošťský hřeben zarostl, rozhodně by pro turisty nebyl tak atraktivní, jako je tomu dnes,“ podotkla Krupová. „Bez pastvin by Beskydy nebyly tím, čím jsou,“ souhlasil Lehký.
Jen za loňský rok obhospodařili rožnovští ochranáři 33 hektarů pastvin a luk. A letos by toto číslo mělo být ještě vyšší. Míst, kam ovce vyhánějí na pastvu, je přitom celá řada. Od Pusteven přes Dolní Bečvu, Halenkov a Huslenky až po Velké Karlovice nebo Soláň.
„Chováme převážně plemeno valašek, které je v této oblasti původní. Samozřejmě je stříháme, na jaře se pak vždycky těšíme na jehňata,“ usmála se Krupová.
Na pastvu vyváží ovce terénní auto s vozíkem. Za elektrickým ohradníkem, kterým ochranáři pastvu po domluvě s jejím majitelem obeženou, spásají zvířata trávu obvykle dva až tři týdny. Poté zamíří jinam. Ruce k dílu ale několikrát do roka přikládají při brigádách i dobrovolníci. Ti louky kosí, s pilami a křovinořezy odstraňují také náletové dřeviny, kterými už část někdejších pastvin zarostla.
Do hor vyrážejí i entomologové a botanici, kteří zkoumají, které zvířecí a rostlinné druhy se na jednotlivých vypásaných lokalitách objevují a zda jim zásahy člověka svědčí. „Abychom dosáhli na další dotační peníze, potřebujeme vědecky podložená data,“ řekla Krupová.
S údržbou a rozvojem pastvin totiž hodlá ČSOP Salamandr pokračovat i nadále. A bez peněz od státu, Evropské unie a sponzorů se rozhodně neobejde.
