Ve své době byli symbolem světa, který byl lidem v Československu tak vzdálený, jako by ani neexistoval. A zážitky Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda vyvolávají podobný pocit i nyní.
„Sama jsem z toho překvapená, ale lidé na ně reagují, čtou jejich knihy, cestují a srovnávají,“ popisuje Jana Patková, šéfredaktorka portálu webcestovatelu.cz.
Lidé, jimž se i díky českým legendám dostalo cestování „pod kůži“, se potkávají ve Zlíně na festivalu Neznámá země. Ten vznikl před dvaceti lety jako připomínka padesátého výročí startu první cesty H+Z do Afriky a Ameriky 22. dubna 1947.
Také zmíněný web vznikl před dvěma lety proto, aby fenomén nezanikl, dnešní dobrodruzi o sobě věděli, navzájem se inspirovali a předávali si informace o cestách a zážitcích. Pokračují tak v tom, co začal Emil Holub, na něhož navázali právě Hanzelka se Zikmundem.
Rubrika Po stopách H+Z už má na webu tři desítky příspěvků. Jaroslav Valenta se například po jejich vzoru vydal na nejvyšší horu Afriky. A zjistil, že s odstupem více než půl století už dobrodružství není tak velké.
Projedou Afriku od severu k jihuLoni strávili tři měsíce v Asii, letos zase plánují cestu do Afriky. Nemají žádné speciální vybavení, nejsou jištění cestovní kanceláří, nemají domluvený nocleh ani průvodce a všechno, co potřebují, unesou na zádech. Od jiných dobrodruhů na cestách se dva studenti ze Zlínska Dominik Ilichman a Adam Hofman odlišují výrazně barevnými ponožkami. I na sociálních sítích proto zveřejňují své postřehy na stránce Ponožky na cestách. A co je čeká letos? „Chceme vyrazit podobně jako kdysi Hanzelka se Zikmundem od severu k jihu Afriky,“ prozradil Ilichman. Konkrétní plán trasy po černém kontinentu zatím nemají. Podívat by se ale chtěli do Etiopie nebo Jihoafrické republiky. „Budeme ještě studovat archivní materiály ze zlínského Klubu Hanzelky a Zikmunda. Problém je, že jejich cesta po Africe už dnes nejde moc kopírovat, protože podmínky se změnily a některé země už vůbec nejsou přístupné,“ vysvětlil Ilichman. V posledních letech oba mladí cestovatelé projeli mnoho zemí v celé Evropě. Loni pro změnu vyrazili do Asie. „Chtěli jsme poznat něco úplně odlišného,“ dodal Hofman. Projeli celé Rusko a Mongolsko, po několika týdnech se dostali do Číny, Vietnamu a thajského Bangkoku. Celkem po Asii nacestovali téměř dvacet tisíc kilometrů. Zážitky z cest zveřejňují na sociálních sítích. „Chceme, aby se lidé naším vyprávěním motivovali, aby věděli, že nezávislé cestování bez kanceláře, která všechno zajistí, má smysl. A hlavně, že se díky tomu dostanou do daleko většího kontaktu s místními lidmi,“ konstatoval Hofman. |
„Z Kilimandžára se od té doby stala velká turistická atrakce a výnosný byznys pro jedenáct tisíc místních obyvatel. Nepřekvapí mě, až jednou bude na vrcholu horský hotel a povede tam lanovka,“ napsal Valenta.
Petr Blahuš byl v Maroku a přesvědčil se, že Andaluské zahrady se za šedesát let prakticky nezměnily. Naopak turecká Kappadokie vydala od roku 1959, kdy touto zemí projížděli H+Z, nová tajemství v podobě rozsáhlých podzemních měst starých až pět tisíc let.
„Tehdy se do podzemí nedostali, ale ohromila je fantastická krajina na povrchu pocházející jakoby z jiného světa. Není divu, že se sem mnoho let po nich vydali tvůrci sci-fi filmů,“ poukázal Blahuš. Manželé Šimkovi zase už před jedenácti lety přinesli důkazy o překvapivé proměně amazonského kmene Šuárů, se kterým se slavní cestovatelé setkali ještě v civilizací nepoznamenané době.
Cesta kolem světa se škodovkou, papírovou mapou a buzolou
Skutečnost, že zájem o vzdálené kouty planety neskončil s poslední cestou dvojice inženýrů Hanzelky a Zikmunda, dokazuje i zlínský festival. Jedním z letošních hostů byl dobrodruh Dan Přibáň, který s partou nadšenců žlutými trabanty zdolal Afriku, Jižní Ameriku i střed Asie.
„Když jsem poprvé vyjel s trabantem ven, první zastávku jsme měli ve zlínském zámku, kde tehdy bylo muzeum i archiv Hanzelky a Zikmunda,“ líčil. „V dětství jsem je neznal, ale teď je pořád vnímám jako publicisty, novináře, symboly lidskosti,“ dodal Přibáň.
Zájem o knihy i filmy obou cestovatelů se zvedl poté, co před dvěma lety do kin přišel film cestovatele a dokumentaristy Petra Horkého Století Miroslava Zikmunda. Vidělo ho na 50 tisíc lidí všech věkových kategorií, což je v dokumentární tvorbě obrovský – a nečekaný – úspěch. Stal se nejnavštěvovanějším dokumentem roku a byl nominován na Českého lva.
„Ve třinácti letech mě v jejich knihách zajímaly zejména fotografie nahatých černošek. Ale hlavně jsem si mohl sáhnout na zážitky, které jsem si myslel, že nikdy nepoznám a nezažiju,“ podotkl Horký.
Cestovatelské knihy si v době, kdy se ještě cestovat nemohlo, četl také Ladislav Bezděk z Krásné Lípy. Předloni se se svojí přítelkyní Kateřinou Dvořákovou vydali na cestu kolem světa. Podobně jako Hanzelka se Zikmundem jen s klasickou českou škodovkou, papírovou mapou a buzolou. A s cílem nejen cestovat, ale i poznávat.
O svém putování si vedou podrobné zápisy, fotografují, dávají zprávy. Zatím se ještě do Česka nevrátili.
„Hanzelka i Zikmund jsou pro nás velké cestovatelské ikony. I my jsme přejeli Afriku a Jižní a Severní Ameriku a panu Zikmundovi můžeme oznámit, že i moderní auta dokážou to, co tehdy tatrovka,“ vzkázali Bezděk a Dvořáková přes internet před několika týdny z Austrálie.
