"Pochopitelně jsem spokojený. Teď můžeme pokračovat dál se vším, co jsme měli naplánováno," reaguje starosta Hradiště Květoslav Tichavský.
Lidé v Jarošově vám udělali radost, co bude teď?
Myslíte, jestli budeme stínat hlavy nebo podobně? To určitě ne. Žádné závěry z toho dělat nebudu, jsem rád, že ty kampaně byly informativní a ne agresivní a že lidé měli možnost se sami rozhodnout. Teď půjdeme dál.
Takže Jarošov nedostane o nic víc ani méně, než jste měli v plánu předtím, než se pokusil osamostatnit?
Nemáme důvod se nějak mstít. Platí, že chceme v Jarošově udělat to, co jsme říkali. Třeba náměstí, kruhový objezd nebo opravu silnice. O tom všem už jsme ale v Jarošově mluvili. Lidé to vědí a věděli před referendem.
Kolik to celé stálo?
Předběžný odhad je čtvrt milionu korun. To je v době, kdy všechna města a obce obracejí každou korunu, hodně peněz. A pochopitelně to stálo spousta nervů. Nebylo to šťastné.
Co, podle vašeho názoru, skutečně stálo za snahami o samostatnost?
Udělala to malá skupinka lidí, která, jak se ukázalo, neměla velkou podporu. Snažili jsme se dobrat s nimi nějakého zásadního problému, který mají, ale ten jsme nenašli. Mluvili třeba o tom, že schází pošta a bankomat. Ale s tím nehneme a ukázalo se, že to do Jarošova nedostanou, ani když budou samostatní. No a pak je tam ten zchátralý pivovar. S ním se to pomalu dává do pohybu, firma, která ho vlastní, už naznačila, že ho má zájem prodat.
Co bude s pozemky pro park Rochus?
Nic nového. Uděláme výpůjčku pro společnost, která se o něj bude starat. Není to žádný prodej, nezbavujeme se jich. Ale bez výpůjčky tam nemohou třeba ani sadit a udržovat to.
Nechtějí se i další místní části pokusit o samostatnost?
To jsme si ověřovali a nechtějí. Ve všech pěti místních částech se hodně zlepšila vzájemná komunikace. Místní komise dostaly peníze podle počtu obyvatel, aby mohly samostatně rozhodovat, co potřebují opravit. Třeba Jarošov má na rok 1,3 milionu korun. Je ale potřeba, aby byli lidé v místních částech víc aktivní a zajímali se o to, co jejich komise dělá.
Lidé v Jarošově nadávají, ale pro nápravu neudělají nic, říká zastánce odtržení
Lidé, kteří bojovali o odtržení si dál stojí za svým a tvrdí, že samostatný Jarošov by mnohem rychleji vzkvétal. Nejvíc je zklamala lhostejnost lidí. Referendum totiž zaujalo jen málo přes polovinu voličů. "To mě hrozně zklamalo," říká člen přípravného výboru Stanislav Juriga.
Co bude dál?
Nic. Dáme si večeři a burčák a já všem z přípravného výboru poděkuji za to, že tomu obětovali osm měsíců. No a zase se rozejdeme.
Je teď Jarošov rozhádaný?
Lidé si budou lhát do očí o tom, jak volili. A ti, co odtržení chtěli, budou chvíli naštvaní, a ti druzí si budou mnout ruce. Ale taky jen chvíli. Ale hádat se nebudou.
Kritizovali jste, že se Hradiště o Jarošov málo stará. Vybojovali jste aspoň něco?
Ne, tomu nevěřím. Někdo tvrdí, že si město uvědomí, že k němu také patříme, ale já tvrdím, že na to můžeme zapomenout. Teď sem město nedá ani korunu, vždyť tady mají silnou podporu. Nemají důvod něco napravovat a navíc žádné peníze nemají.
Budou teď lidé v Jarošově aktivnější?
Když se zvedla daň z nemovitosti nebo doplatek za odpady, tak všichni křičeli a nadávali. Ale když pak sami mají něco udělat, aby to tak nebylo, tak vidíte. Neudělají nic, protože jim to vlastně vyhovuje.
Ani o samotné referendum velký zájem nebyl. Proč?
To mě velice zklamalo. Čekal jsem účast kolem 70 procent a to jsem si říkal, že jsem pesimista. Jenomže to právě dokazuje, o čem jsem už mluvil. Lidé tady budou nadávat, ale dělat nebudou nic.
Nezklamalo vás to natolik, že byste z Jarošova odešel?
To ne (smích). Jsem tady šťastný už zhruba padesát let, co v Jarošově žiji. Jenomže jsem cítil, že se nám děje křivda, proti které je třeba se bránit. Vždyť to, co tady Hradiště investovalo, je ostuda. Většina jde jen na udržení školy.
