Od úmrtí Jana Antonína Bati uplyne v úterý 51 let a jeho potomci se stále ještě soudí s českým i slovenským státem o náhrady škod za zabavený majetek. Na Slovensku navíc Baťa dodnes oficiálně zůstává zločincem. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zamítl dovolání rodiny v kauze odškodnění 56 milionů korun za zlínskou vilu, je navíc dalším úderem pro jejich naděje na úspěch.
„Mohu potvrdit, že dovolání bylo odmítnuto, víc ale v tuto chvíli případ komentovat nemohu,“ konstatoval mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček.
Rozhodnutí posouvá kauzu blíž k Soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Právní zástupce potomků J. A. Bati Tomáš Pecina ve čtvrtek ještě neměl odůvodnění k dispozici, předpokládá ale, že rodina využije všech možností.
„Pravděpodobně podáme stížnost k Ústavnímu soudu,“ potvrdil Pecina.
Pokud uspějí, vrátí se případ k Nejvyššímu soudu. Když ne, skončí.
A rozhodovat může soud mimo Česko. Příběh, který se vyvinul do těžko přehledné spleti soudních kauz, začal v roce 1947. Nevlastního bratra Tomáše Bati, který po jeho smrti vedl a rozvíjel obuvnický koncern, v Československu odsoudili za kolaboraci s nacisty. V té době už Jan Antonín žil v Brazílii a zdejší majetek rodiny i firmy propadl státu.
Podle soudů nejde vrátit, co bylo zabavené před rokem 1948
Šlo nejen o rozlehlý tovární areál ve Zlíně, ale také filmové ateliéry, obytné čtvrti nebo zámek v Napajedlích. Obrovský majetek měl i na Slovensku. Když ale české soudy o 60 let později, v roce 2007, jméno podnikatele očistily, majetek dál zůstal státu. „Jeho potomci žijí ve Spojených Státech a já jim zkrátka nedokážu vysvětlit, na čem je založené takové uvažování,“ povzdechl Pecina.
„Právně to není nijak komplikovaná situace. Rozsudek byl zrušen a je na místě odškodnit následky toho rozsudku, tedy vydat zabavený majetek,“ dodal advokát. Jenže v praxi toho ani po několika letech soudních pří zatím nedosáhl. Naposledy žádost o odškodnění zamítl Obvodní soud pro Prahu 2.
„Soud má za to, že žaloba je pokusem o obcházení zákona,“ vysvětlila před časem soudkyně Otília Hrehová. Podle ní nelze kompenzace vyplatit, neboť J. A. Baťa přišel o vilu v roce 1947. Restituční zákony na něho tudíž nešly uplatnit, protože nesahají před rok 1948.
Ještě komplikovanější je situace na Slovensku, kde je Baťa i po letech odsouzeným kolaborantem. „Je to v myšlení lidí. Jeho osobnost stále chápou tak, jak ji líčili komunisté, a přetrvává obecný názor, že znárodnění bylo v pořádku,“ podotkl Pecina.
Dokud se však nepodaří Baťu očistit právní cestou, na jeho majetek si rodina nesáhne.
Právě spor o zrušení poválečného rozsudku, podle něhož je Jan Antonín Baťa kolaborantem, se před pár dny přesunul do Štrasburku. Zatím není jasné, jestli jej soud přijme a bude se jím zabývat. Pokud ano, projednání je otázkou několika let.
