Michal Zicháček je náčelníkem dobrovolnického záchranářského týmu v Hostýnských...

Michal Zicháček je náčelníkem dobrovolnického záchranářského týmu v Hostýnských vrších. | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Před prudkým kopcem není ostuda sundat běžky, radí záchranář

  • 1
Mají techniku, záchranářský výcvik a v okolí Hostýna na Kroměřížsku znají každý strom či kámen. Za zhruba patnáct let, co fungují, už zachránili několik životů. To vše dělají členové Rescue teamu Hostýnské vrchy dobrovolně a bez jakékoliv odměny.

Hlavně v zimě jsou dobrovolníci v Hostýnských vrších obzvlášť ostražití.

„Sněhu je zatím málo, ale o to může být terén pro běžkaře zrádnější,“ upozorňuje Michal Zicháček, náčelník jednotky, která je v tuzemském prostředí jedinečná.

V čem je to pro běžkaře nebezpečné?
Hostýnské vrchy jsou specifické. Je tu členitý terén, spousta tras je neupravených a mnohde trčí kameny. Stačí, aby o ně někdo zadrhl lyží, a úraz je na světe.

Jak se chovat v horách

  • trasu předem dobře nastudovat
  • nevyrážet sám, nejlépe jít ve trojici
  • mít vždy nabitý mobil, nosit ho v kapse co nejblíže tělu
  • nepouštět se na běžkách do nebezpečných sjezdů, raději sundat lyže
  • nosit s sebou stříbrnou fólii, která dokáže udržet zraněného v teple
  • při ztrátě orientace sejít z hřebenu dolů, dostat se na cestu
  • udržovat se v pohybu
  • v případě nouze volat 112 nebo 155, popsat dispečerovi co nejpřesněji polohu, případně druh zranění

Jak takovému úrazu předejít?
Stane se to většinou při sjezdu z nějakého velkého kopce. Když člověk vidí, že ze sněhu trčí kameny a je to moc prudké, není ostuda sundat lyže a těch pár desítek metrů sejít. Je to taková kombinace pěší turistiky a běžkaření, ale je to potřeba.

Už jste letos vyjížděli k případu?
Zatím naštěstí ne. Na horách ještě není tolik lidí. Ale držíme pohotovosti a čekáme, co bude. Pokud napadne víc sněhu, přiláká to víc lidí a s tím roste riziko, že se něco stane.

Takže by možná bylo lepší, kdyby už nesněžilo...
Kdepak. Já si moc přeji, aby napadlo. Je to důležité i pro nás, abychom mohli dělat výcvik.

Jaký výcvik myslíte?
Máme k dispozici čtyřkolku na pásech a skútry. Chceme procvičovat řidičské schopnosti. Při zásahu jedete po členitém a často zledovatělém povrchu. Je nutnost umět vozidlo perfektně ovládat.

V zimě tedy vyjíždíte hlavně k běžkařům?
Ano, jsme schopní i přijet ke zranění na sjezdovku, ale skiareály to většinou dokážou vyřešit samy. Navíc jsou dobře dostupné a dostane se tam záchranná služba. Ale za poslední roky jsme více než ke zraněným vyjížděli k pohřešovaným.

To se v Hostýnských vrších opravdu ztratí tolik lidí?
Může se to zdát úsměvné, protože to území není nijak zvlášť rozsáhlé. Ale když je hodně sněhu, zapadnou důležité identifikační body a například se setmí, orientaci člověk ztratí hodně rychle.

Lepší je teda asi chodit ve dvou, že?
Dokonce ve třech. Aby případně jeden mohl jít pro pomoc a druhý zůstal se zraněným. Další zásadou je mít nabitý mobil. A mít ho ve vnitřní kapse. V chladu se rychle vybije.

A když je někdo sám a bez mobilu?
Platí vždy sejít z hřebenu dolů. Pak se vždycky člověk dostane na nějakou komunikaci, kde je šance, že si ho někdo všimne. Člověk by se měl udržovat v pohybu, ať se zahřeje.

Co zahřát se douškem z pleskačky?
To je tady v Hostýnkách typická kombinace. Jenomže ono to funguje přesně obráceně. Alkohol vám roztáhne cévy, člověk rychleji ztratí teplotu. Takže s pleskačkou obezřetně.

Na která místa si dát v hostýnských horách pozor?
Obecně řečeno na prudké sjezdy. Od Třech kamenů směrem ke Trojáku, úvozová cesta před Klapinovem a cesty ze Skalného na obě strany. Tam často jezdíme ke zlomeným nohám a vykloubeným ramenům. Jsme schopni přijet do půl hodiny.