Setkání v Lužné, na kterém kromě heligonek nechybí ani slivovice a kroje, bylo jako už tradičně doménou mužů. Mezi účinkujícími se ale objevila i zástupkyně něžnějšího pohlaví, Alena Macurová ze slovenského Dunajova.
"Heligonku mám po otci, on hrával a já se sestrou jsme na ni tajně zkoušely hrát, když nebyl doma. Otec pak onemocněl a chtěl ji prodat za tisíc korun, tak jsme mu říkaly, že nám ji má nechat, protože na ni umíme hrát," zavzpomínala na setkání heligonkářů Macurová.
Muži před hrou na heligonku trému nemají.
Přestože se mezi mužskými účinkujícími docela vyjímala, žena s heligonkou už prý dnes není takovou raritou. "Pozor, ženy už nejsou takovou výjimkou. Hraje jich docela dost, jen se stydí vystoupit na veřejnosti," upozornila pořadatelka Ludmila Kohoutková.
Muže však nervozita očividně příliš netrápí. Pětašedesátiletý Svatopluk Filgas z Jasenné bral vystoupení sportovně. "Možná trošku nervózní jsme, ale my jsme amatéři, chceme si jen zkusit, jak dopadneme," smál se důchodce, který hraje v triu Veselé heligonky.
Poslední rok, co je v důchodu, se heligonce začal věnovat víc. "Mám ji asi třicet let, ale dřív jsem nehrával," říká.
Na harmoniku se naučil úplně sám. "Není to nic těžkého. Hrával jsem na ústní varhánky a tam je ten samý výdech a vdech, takže mi to šlo," popisuje.
