Za normálních okolností by zřejmě dva jezdci na známém mopedu Babetta nikoho moc výrazně nezaujali. Jenže zcela jinak tomu bylo u dvou mopedistů, kteří dorazili na centrální Masarykovo náměstí v Uherském Hradišti. Čekala je tam slavobrána i několik přátel se šampaňským a uznalým potleskem.
Důvod? Tito jezdci, Radek Kubík a Michal Kupčil, přijížděli na babettách na Slovácko téměř po čtyřech týdnech, navíc po trase Velehrad -Vatikán - Hradiště.
„Z Velehradu jsme vyjeli poslední květnový den, celkem jsme najeli 3 700 kilometrů,“ říkali šťastně kluci, které čekala v cíli nejsladší odměna - polibky a objetí přítelkyň.
„Velmi se mi stýskalo, skoro celý měsíc je dlouhá doba,“ přiznala Radkova přítelkyně Kristýna Hubináková. „Ale jsem na něj pyšná. Dokázat něco takového není jednoduché.“
Jak se to stane, že dva kamarádi z hradišťské části Jarošov vyrazí na takovou cestu, navíc na mopedu, kterým se jiní odváží jezdit tak maximálně po své vesnici nebo městě?
„Všechno začalo tím, že jsme se před časem vsadili, že s babettou přejedeme Buchlovské hory,“ vysvětlil Kubík. „Když jsme je přejeli, uvažovali jsme o cestě do Vysokých Tater. A po jejich přejetí jsme vyrazili přes Polsko k Baltu. A potom nás napadl Vatikán.“
Poslední květnový den proto stáli na startu na Velehradě, kde jim na cestu žehnal místní farář Petr Přádka.
Potom už vyrazili vstříc nejisté cestě na mopedu, který se začal v tehdejším Československu vyrábět v šedesátých letech minulého století.
Proč si vybrali právě babettu, a ne třeba pořádnou motorku?
„Na motorce by takovou cestu zvládl každý,“ zareagoval rychle Kupčil, který upřímně přiznával, že „větší zgarb než babettu nezná“.
Není proto divu, že Kubík měl pohotovou odpověď i na dotaz, jestli je nelákalo sednout si po cestě přece jen do jiného dopravního prostředku.
„Po cestě nás lákalo sednout si do čehokoliv. Třeba i do traktoru,“ pobavil.
Luxusní vozítko jen na ryby. Dál ne
Už z těchto slov je jasné, že k babettě neměli zrovna nejvřelejší vztah. Přesto Kupčil moped tak úplně nezavrhoval.
„Do hospody, do obchodu a na ryby je to luxusní vozítko. Ale dál ne,“ smál se.
Oba odvážlivci však prokázali hodně velkou výdrž i technický um, protože po celou trasu byla jejich jediným společníkem skutečně jen babetta, byť potřebovala hodně oprav.
„V jednu chvíli se zadřel motor, takže jsme vyměňovali celou řadu náhradních dílů,“ podotkl Kupčil. „Nikdy jsme nevěděli, kdy se babetta z ničeho nic zastaví.“
O to větší ale byla radost v cíli. Přece jen projet na mopedu deset zemí světa, zdolat Alpy a po téměř čtyřech tisících kilometrech přijet šťastně domů se hned tak někomu nepodaří.
„Nevíme o nikom, kdo by něco takového uskutečnil. O to více jsme zvědaví, jestli nás někdo zkusí překonat,“ říkali kluci.
