"Převládá tady automobilová doprava, které se všechno podřizuje. Nemyslím si, že by město mělo být bez aut. Mělo by ale jít o vyváženost aut, pěších a třeba i cyklistické dopravy," vysvětluje architektka Radmila Vraníková.
Proto zadala brněnským studentům architektury, aby pěším Kroměřížanům vrátili část města.
Radmila VraníkováAbsolvovala Fakultu architektury při VUT v Brně, letos na tamním Ústavu teorie obhájila disertační práci. V letech 1986 až 1991 působila v Útvaru hlavního architekta města Kroměříže, odkud si v roce 1987 "odskočila" na Útvar hlavního architekta města Prahy. V letech 1990–1991 pracovala pro SÚRPMO Brno, který měl tou dobou za sebou mimo jiné návrh rekonstrukce vily Tugendhat. Roku 1991 založila vlastní projekční ateliér A Studio. Od roku 2012 působí jako architektka města Kroměříž. |
Jak vznikl nápad na řešení veřejných prostranství v Kroměříži?
Když jsem jako architektka nastoupila na úřad, nemělo město peníze. Hledala jsem tedy nějakou formu, jak uchopit veřejná prostranství. Sama se jimi ve své soukromé praxi zabývám a vím, že tady v Kroměříži máme centrum zaflákané auty, což se neřeší.
Co vás vedlo k tomu zapojit do řešení veřejných prostranství právě studenty z VUT?
Dělala jsem tam doktorát a jezdila na fakultu. Ve spolupráci s paní starostkou jsem vypsala nějaká témata, a ta jsme daly na Ústav teorie urbanismu, kde se přihlásila jedna studentka ve čtvrtém ročníku. To se mi zdálo málo, takže jsem oslovila ještě další docenty z Ústavu teorie architektury, který se zabývá památkami. A vzhledem k tomu, že Kroměříž je městská památková rezervace, tak jsme se domluvili, že jejich studenti by v rámci magisterského studia vypracovali nějaká témata. Vypracovala jsem tedy další, která si vzali tři studenti trochu víc z gruntu.
Proč studenti řešili právě ta místa, která řešili?
Přemýšlela jsem, která prostranství jsou problematická. Témat bylo víc, vybrali si ale ulici Vejvanovského, náměstí Míru, Riegrovo náměstí a průtah městem, který považuji za problematický. Šla jsem při zadáních z centra města. Nezadávala jsem Velké náměstí, protože si myslím, že to je velký oříšek. Chtěla jsem, aby se nejprve ukázalo na okolních plochách, jak to bude fungovat. Teprve pak by se šlo do Velkého náměstí. To totiž cítím jako velký prázdný prostor, kde sice ctíme historické hodnoty, ale nectíme už to, že se tam pohybují lidé, rádi by si tam sedli, odpočinuli a měli by se tam cítit dobře. Když se to tak vezme, dnes je to jedno velké parkoviště.
Studentská řešení představují docela zásadní změnu perspektivy ve vnímání města. Místo auta tu hraje hlavní roli chodec. Jak vážně jsou tyto návrhy míněny?
Je to ukázka toho, co by město mohlo udělat. Není to zatím závazné, jde o první nástřel. Studenti sami říkali, když tu byli podruhé potřetí, že by sami některé věci udělali jinak. Brala bych to jako prvotní studii. Nechci, aby skončila někde v šupleti, ale aby se s ní dalo dál pracovat. I na fakultě jsme se domlouvali, že se tam tyto myšlenky budou dál rozvíjet. Jsou už vypsána další témata pro Kroměříž. Ráda bych, aby se k prvotní studii vyjádřili jak odborníci, tak i lidé. Mělo by to větší váhu.
Je součástí celé myšlenky i to, že by se později na obnovu jednotlivých ulic a náměstí podle navržené studie čerpaly dotace EU?
K tomu se to může také připravovat. Cílem je, že kdyby někdy byly k dispozici nějaké peníze, toto už bude nachystáno. Vidím to tak, že pokud budou tyto studentské práce pokračovat a budou trochu reálné, daly by se použít. Pokud ne, pak by se na základě nich mohly na určitá prostranství vyhlásit architektonické studie. Což bych chtěla pro Velké náměstí.
Kolik by realizace těchto záměrů stála a jak dlouho by to trvalo?
Záleží, co by se stavělo. Ale dávat čísla z hlavy neumím. Vychází to z regenerovaných ploch a z požadavků, co je zapotřebí. Na to musíte mít přesně metry čtvereční.
O kolik parkovacích míst by Kroměříž realizací navržené studie v centru města přišla?
Nechtěla bych, aby parkování z města šlo pryč, to v žádném případě. Pak by se město vylidnilo. Jsou tu například souběžné komunikace, z nichž některá není potřebná. Když jednu vypustíme, můžeme tam dát parkování. Parkovací místa jdou taky přeskládat tak, aby se zvýšila plocha pro pěší. Postupovala bych spíš kosmetickými úpravami, moc místa tu není.
Kromě peněz je parkování asi hlavní politická otázka. Snížením parkovacích míst byste totiž proti sobě automaticky poštvala hlavně živnostníky z centra.
Samozřejmě, tomu rozumím. Nemyslím si, že by město mělo být bez aut. Mělo by ale jít o vyváženost aut, pěších a třeba i cyklistické dopravy. To vše by mělo být v souladu. A to tady není. Převládá automobilová doprava a té se všechno podřizuje.
Co je podle vás to hlavní, co městu z pohledu architekta chybí?
Propaguji město pro lidi. Město pro pěší, mladé. Na to se pak nabaluje spousta aktivit. To mi chybí.
Zeptám se jinak: budete tu i příští volební období?
To opravdu nevím.
A nejde právě o to, že politická shoda na tom, že město potřebuje architekta, je v Kroměříži pořád velmi vratká?
Nevím. Ať tu budu, nebo ne, myslím, že by si město zasloužilo mít útvar architektury, jak je to v jiných městech, a ne pouze jednoho člověka.
Máte pocit, že vám politici naslouchají?
Když se tady bavíme o společné věci, tak určitě ano, nemůžu říct, že ne. Některé věci jdou hůř prosadit, ale to je spíš proto, že město nemá peníze.
