První knížku vydal před třinácti lety a Marek Turňa během následujících třinácti let vybudoval ve Zlíně respektované nakladatelství Kniha Zlín, o které projevili zájem velcí nakladatelé.
Slovenskému rodákovi k tomu pomohlo vydávání veleúspěšných detektivek norského spisovatele Jo Nesboa i fakt, že dlouhodobě držel kvalitu vydávaných knih.
„Vybudovat firmu, o kterou má někdo zájem, je sen mnoha podnikatelů. Vydali jsme asi 350 knih v nákladu dva miliony kusů. Skoro každou jsem četl. Už musím nosit brýle,“ říká 47letý Turňa.
Napadlo vás v roce 2004, kdy jste začínal, že se z Knihy Zlín stane v branži uznávaný pojem?
Když jsem do toho šel, nepřemýšlel jsem nad tím, jestli se kniha prodá. Tehdy jsem ji prostě vydal, protože se mi líbila. Nenapadlo mě, že pak nastane takový vývoj.
Marek TurňaNarodil se v roce 1970 v Lučenci. Vystudoval VŠE v Bratislavě, v roce 1993 nastoupil do londýnské investiční a poradenské firmy, kde působil deset let s roční přestávkou na studium MBA v USA. V roce 2002 se přestěhoval do Zlína a dva roky poté tady založil nakladatelství Kniha Zlín, v němž vydal na 350 titulů v celkovém nákladu skoro dva miliony kusů. Polovinu nákladu tvoří populární detektivky od norského beletristy Jo Nesboa. Knihu Zlín loni v prosinci koupilo velké nakladatelství Albatros Media, které mu ponechalo značnou autonomii i název. |
Proč jste se nyní vůbec rozhodl svoje nakladatelství prodat?
Z různých důvodů. Nedařilo se nám prosadit knihy do knihkupectví podle našich představ. Přitom jsme vydávali velké prostředky na reklamu v tisku i na sociálních sítích. Zdá se, že celý marketing se přesunul přímo do prodejen, kde se čtenář orientuje podle toho, na jakých místech jsou knihy vystavené a jak je na ně upozorněno. Mluvím zejména o velkých knihkupectvích, kterých je stále více v obchodních centrech. Tam jsou dobrá místa zpoplatněná a mají je obsazena velcí distributoři, kteří bývají současně nakladatelé. Těm jsme nebyli schopni konkurovat.
Takže jste kvůli tomu prodávali málo titulů?
Vydali jsme třeba knížku v nákladu dva tisíce kusů a prodali jsme sotva polovinu z nich. Nevydáváme klasiky, jako byli Hemingway nebo Faulkner, ale současnou literaturu, jejíž životnost v knihkupectvích je krátká. Pokud se nechytí maximálně do šesti měsíců, končí. Knížka je stále více zboží než umění. Pryč jsou doby, kdy si knihkupec vybíral podle kvality a znal své zákazníky.
Zvažoval jste i jinou variantu než prodej?
Mohli jsme také růst, nabrat více zaměstnanců, vydávat více knih a pokusit se prosadit dál na vlastní pěst. Obnášelo by to ale více starostí i finanční riziko, protože bychom si asi museli vzít úvěr. To se mi nechtělo. Kvůli tomu jsem nakladatelství nezakládal. Chci mít s knihami pořád osobní kontakt a přečíst téměř každou, kterou vydám. A třicet až padesát titulů, které ročně vydávám, je maximum toho, co jsem schopen posoudit.
Kolik bylo zájemců a proč jste si vybral Albatros?
Oslovili nás čtyři velcí zájemci a jedině Albatros zaručil, že nám ve Zlíně ponechá téměř úplnou autonomii. Redakce zůstane ve stejné podobě a na stejném místě. Já budu dál jezdit po veletrzích a vybírat knihy k vydání, což mě baví. Změnil se vlastně „jen“ majitel, který převzal ekonomiku, marketing a distribuci. Ponechali jsme si vlastní značku a jsme jakýsi odštěpný závod Albatrosu, za což jsme velmi rádi.
Dosud jste neměl nadřízeného, nemáte obavu z toho, jak to zvládnete? A budete moci dál vydávat třeba ztrátovou poezii?
Uvidíme, jak budeme plnit rozpočet, nerad bych se ale vydávání poezie úplně vzdal. To, že budu mít šéfa, pro mě není až taková neznámá, pracoval jsem na mnoha různých postech. Když budu pokračovat tak jako dosud a nebudu při výběru knih dělat velké chyby, tak mi autonomie zůstane.
V tom vám nový majitel zřejmě logicky věří, když jste téměř každou knížku sám vybíral a podařil se vám skvělý krok s vydáváním Jo Nesboa, jehož detektivky jsou u nás hodně populární. Nedá se říci, že Albatros kupuje hlavně vás a Nesboa?
Jsem zřejmě záruka toho, že budeme stále vydávat kvalitní literaturu, z toho nechci slevovat. Pokud jde o Nesboa, ten hrál určitě důležitou roli. Vždyť dělá polovinu našeho nákladu – vydali jsme od něho patnáct titulů o celkovém nákladu skoro milion kusů. U nás je stále fenomén, další jeho kniha bude na trhu letos v květnu. U Nesboa je důležité, že se kvalita snoubí s komerčním úspěchem. Zajímavé ale je, že třeba v Polsku mají náklad jeho knih jeden a půl krát vyšší, a přitom tam žije čtyřikrát více lidí než u nás.
Dokážete předem odhadnout, jak se u nás bude zahraniční titul prodávat?
Dopředu to nelze říci, pokud nejde o Coelha nebo Rowlingovou. Některé tituly mají dobré recenze v zahraničí, kde se pak i dobře prodávají, jenže u nás se nechytnou. A platí to i naopak: v zahraničí některé tituly nerezonují, zatímco u nás ano.
Jaký je dnes knížka prodejní artikl ve srovnání třeba s jogurtem? Jde o stejný byznys?
Jogurt se prodává podle reklamy a ceny, s níž může výrobce flexibilně hýbat podle zájmu lidí. Dokáže také v souvislosti se situací na trhu měnit počet výrobků. Kniha je jiná. Čtenáři nepodléhají tolik reklamě, což jsme i sami otestovali, a cena se nedá moc měnit. Existují psychologické hranice, za které jít nemůžete. Beletrie se obtížně prodává za více než 399 korun, takže stejně stojí kniha, která má 350 stran a 520 stran, přičemž výrobní náklady té druhé jsou nesrovnatelně vyšší. Svým způsobem je vydávání knih rizikovější.
Jaká je u nás v knižním byznysu konkurence? Je třeba mít hodně ostré lokty?
Konkurence je velká, existuje přes sto nakladatelství, která pravidelně vydávají knihy. Boj začíná už od získávání autorských práv, když chce zahraniční titul získat více nakladatelství. To se pak konají aukce, kde zvítězí nejvyšší nabídka. Jde ale o celkem čistý byznys. Určitě v něm nejsou černé peníze. Vybírají si ho lidé, kteří nemají tendenci podvádět.
