„Dříve jsem čekal v sobotu do 18. hodiny, než odbilo klekání. Teď už ale máme v kostele novou elektriku a zvonění ráno v šest, v poledne a večer v šest je automatické, takže to máme jednodušší, stačí jen přenastavit hodiny, které ukazují čas na věži,“ vysvětluje Stöhr, jenž se ve Štípě stará nejen o hodiny, ale o celý poutní kostel.
Na věž vystoupal v sobotu v 17 hodin. „Musím najít šroubek, který povolím, a tím se uvolní ručičky a můžu přetočit čas,“ ukazuje na nablýskaný hodinový stroj, jenž před pěti lety prošel generální opravou. A vzápětí odbíjí čtvrt na šest, pár sekund na to půl šestou, tři čtvrtě na šest a šestou hodinu.
Ještě přidá pár minut navíc a už je spokojen. „Na vteřinu přesně pak stroj seřídí náš varhaník, pan doktor Kuběna. Jako oční lékař má smysl pro přesnost,“ usmívá se kostelník.
Ačkoliv se stará o věžní hodiny, hodinář není. „Pracoval jsem v ZPS, takže ke strojům jsem měl blízko,“ poznamenává. Cesta na věž kostela jej letos čeká ještě jednou, a to na konci října, kdy letní čas skončí. Nastavit letní čas je ale jednodušší.
„Ručičky nejdou přetočit dozadu. Aby tady hodiny při konci letního času pořád nebimbaly, raději je zastavím, hodinu počkám a pak je zase pustím,“ popisuje muž, jehož do tajů složitého stroje zasvětil ještě jeho předchůdce. „A také mi pomohl. Když jsem něco nevěděl, zeptal jsem se jej. O tom stroji věděl snad úplně všechno,“ netají se obdivem Stöhr.
