Ve starostovské kanceláři mu místo portrétu prezidenta republiky visí za zády fotografie papeže Františka. „Jeho věty jsou mi tak nějak bližší,“ vysvětluje s úsměvem Josef Jarcovják, který na stejné židli sedí šestý rok.
Na očích má ale hlavně tváře všech svých předchůdců od období první republiky a také poháry a diplomy, jež dokazují, jak i nevelká obec s devíti sty obyvateli umí uspět.
„Třeba jsme dvakrát po sobě vyhráli hokejový turnaj mikroregionu Slušovicko. Ten menší pohár zase přivezli florbalisté,“ ukazuje starosta.
Je první pracovní den po víkendu, ve kterém se na první pohled obyčejná obec v údolí Hostýnských vrchů, jen pár kilometrů od krajského města, stala Vesnicí roku. Nejlepší z celé České republiky. Čím je tak výjimečná?
„Vždycky to byl chudý kraj, kde se lidé museli uživit sami, najít si práci v lese, ve světě. Kašavjané mají v genech zakódovanou pracovitost a schopnost poradit si sami,“ vysvětluje etnograf a spoluzakladatel Valašského souboru Kašava Karel Pavlištík.
Vesnice roku ze Zlínského krajeLiptál 2006 Lidečko 2008 Komňa 2011 Kateřinice 2014 Kašava 2016 Žebříček krajů Jihomoravský kraj 5 vítězů Zlínský kraj 5 vítězů Jihočeský kraj 3 vítězové Ostatní kraje 1 vítěz Liberecký kraj žádný celostátní vítěz |
I starosta nachází jeden důvod za druhým. Například škola. Stojí na kopci nad obcí, nad sebou má hřbitov, pod sebou kostel a kolem dokola už jen lesy. Když se měla Kašava před hodnotící komisí představit v pouhých čtyřech hodinách, školáci je zabavili na více než hodinu. Komisařům rozdali testy a ve třídách se pak sami představili jako vyučující.
„Je to tu super, pořád je kam chodit, v Praze jsou jen samé obchody a nic jiného,“ přidává svůj pohled na život v obci desetiletá Dominika. Přistěhovala se s maminkou z hlavního města do sousední Držkové a ve spádové škole v Kašavě už má kamarády.
I podle místních je okolí obce výjimečné. Je totiž dlouhodobě součástí ochranného pásma slušovické přehrady jako přírodního zdroje pitné vody. Proto láká turisty na naučnou stezku, na jedinečné jezírko na kopci, na studánky, křížovou cestu i chráněné živočichy.
V obci je mateřská i devítiletá základní škola, pekárna, cukrárna, zdravotní středisko, knihovna, úředníci sedí v jedné budově. Místní udržují skoro dvacítku různých spolků, kroužků, klubů. Sportovních, vzdělávacích i kulturních, pořádají gajdošské slavnosti, mladí muzikanti hrají v dechové hudbě.
Fotbalové hřiště mají do kopce
„Už jsme bydleli na několika místech, ale tady jsme strašně spokojení. Měla jsem obavy ze zimy, protože jsme v dolině, a když na kopcích napadne sníh, je to trochu problém. Ale zvykla jsem si,“ přibližuje květinářka Daniela Vyvlečková. „Vyhovuje mi, že tady žijeme spolu, řešíme problémy, bavíme se spolu,“ dodává.
V obchodě je cítit domácí atmosféra. Stejná jako ve vedlejší cukrárně U Šarmanů. V Kašavě funguje patnáct let, a přestože by s domácími zákusky uspěli i ve Zlíně, zůstávají. „Kdo chce, ten si nás najde i tady,“ říká prodavačka Magda Skybová.
Krajské město nepotřebují místní ani kvůli práci. Historicky nejvíc jich zaměstnávalo zemědělské družstvo, teď jezdí do Slušovic, Držkové, Ostraty nebo na okraj Zlína. Tam narážejí na jeden z mála kašavských problémů – problematickou příjezdovou cestu.
„Až bude zvolen nový hejtman, bude to první věc, se kterou za ním zajdu,“ slibuje starosta a věří, že titul Vesnice roku pomůže i ke splnění mnohaletého snu místních sportovců. Na modernizaci fotbalového hřiště, které stojí v kopci a hosté o něm mluví jako o sjezdovce, se totiž nedaří sehnat dotaci.
