Je 12. července 1932 časně ráno a v Otrokovicích se právě zřítilo letadlo s Tomášem Baťou na palubě. Rozlomilo se na dvě poloviny. Přední část byla zničená až ke kabině, v níž seděl i pilot Jindřich Brouček, který v mlze narazil do země. Zadní část stroje ležela opodál a nebyla příliš poškozená.
Zlín tímto dnem přišel o zakladatele své moderní historie. Začal se ale také odvíjet tajemný příběh Junkersu, na jehož palubě Baťa s Broučkem zahynuli.
Vedení obuvnických závodů trosky zřejmě zachránilo a sestavilo z nich opět letadlo, které se o rok později stalo největší atrakcí Památníku Tomáše Bati, který podle návrhu architekta Františka Lýdie Gahury vyrostl nad Zlínem.
„Bude tu především instalována celá jeho (Baťova) pracovna, dále Junkers, ve kterém létal a padl, a řada jeho fotografií,“ napsali 17. března 1933 Noviny Zlín.
A tamtéž vyšel v roce 1941 článek, v němž stálo: „Ihned při prvním kroku upoutá návštěvníka velké junkersovo letadlo, v němž Tomáš Baťa osudného červencového rána našel smrt... je upevněné na železných sloupech pod stropem haly, takže se zdá, jako by se v každém zlomku vteřiny mohlo rozletět k modrým dálavám oblohy a do širokého světa, kam oceloví ptáci Tomáše Baťu tolikrát nesli za prací.“
I z toho podle historika a ředitele Státního okresního archivu ve Zlíně Klečůvce Davida Valůška vyplývá, že v památníku byl umístěn originál letadla, nikoliv jeho kopie, jak se občas uvádí. Konkrétně šlo o plášť letadla Junkers D-1608, který byl podepřen ocelovými trubkami. Motor byl k vidění zvlášť.
„Pravděpodobně šlo o původní letadlo, které se muselo ještě rozměrově zmenšit, aby se do památníku vešlo,“ upřesnil Valůšek.
Jeho verzi potvrzuje i zaměstnanec Leteckého muzea ve Kbelích Jan Sýkora. „Zajímavý osud potkal havarovaný Junkers, po celkové opravě se stal součástí památníku,“ napsal v leteckém magazínu Flying Revue Sýkora.
Stopy se ztrácejí v Otrokovicích
Amatérský badatel Vojtěch Křeček, který se osudy letadla zabýval, má stejný názor. Opírá se navíc o svá zkoumání účetních knih firmy Baťa, v nichž není zanesena žádná položka na nákup nového Junkersu. „Takže zřejmě vzali trosky, opravili je, částečně odlehčili a sestrojili z nich opět letadlo,“ myslí si Křeček.
Letecký stroj zdobil památník do roku 1948, kdy byl převezený na letiště v Otrokovicích. Hovoří o tom inventární seznam věcí z památníku, v němž figuruje Junkers i jeho motor. Ke strojopisu je u této položky tužkou připsáno: Baťov Otrokovice. „Tyto dodatečné záznamy ukazují, kam se věci dostaly,“ doplnil Valůšek.
V Otrokovicích se stopy ztrácejí. Junkers měl být uložený v dřevěném hangáru, který nebyl zamčený ani hlídaný. A zaměstnanci si postupně odnášeli jeho díly, až z letadla nezůstalo vůbec nic.
„Likvidace letadla souvisela se snahou nové vládnoucí garnitury potlačit baťovskou tradici. A je symbolické, že letadlo mizí ve chvíli, kdy Zlín ztrácí své jméno a podnik Baťa se stává Svitem,“ řekl Valůšek.
Lidé ale mohou mít části historicky cenného stroje pořád doma. Z piety nebo i kvůli praktickému využití.
„Každý si z letadla ulomil, co potřeboval,“ podotkl letecký nadšenec Milan Šrotíř, který před lety učinil zajímavý objev.
Zjistil, že jeho dědeček si vytvořil panel z konstrukce křídla letadla, kterou použil jako armaturu. Před pěti lety ji z betonu vysekal a uložil do soukromého muzea ve Zlíně-Loukách, které je přístupné i veřejnosti.
„Je to určitě část Junkersu. V té době v Československu natož pak ve Zlíně jiná letadla tohoto typu nebyla. Abychom však měli stoprocentní jistotu, že je to část Baťova letadla, museli by ho prozkoumat odborníci,“ přiblížil Šrotíř.
Stoprocentní to tedy není. Jisté je pouze to, že město bude muset do plánované přestavby památníku sehnat nový Junkers.
