Nejlepším střelcem Zlínského kraje za loňskou sezonu se však stal díky 20 brankám za uherskohradišťské béčko v moravskoslezské lize.
Znamená pro vás první místo v soutěži něco?
Jsem za něj rád, ale nepřeceňuji ho, protože góly z různých soutěží se nedají moc porovnávat.
Berete zápasy za juniorku jako nutné zlo?
V žádném případě. Nejdůležitější je pro mě, abych pravidelně hrál. Navíc jsem naskočil do deseti prvoligových utkání.
Ale přece jen, nečekal jste, že budete mít více startů v nejvyšší soutěži?
Jasně že chci hrát co nejvíce, ale nějaké šance jsem prováhal. Také mě skoro na rok zastavilo zranění. Ještě v divizi jsem si ve čtvrtém kole zlomil lýtkovou kost, pak se k tomu přidaly problémy s kolenem a kotníkem, takže jsem naskočil až na závěr jara.
Neuvažujete o odchodu vzhledem ke konkurenci v útoku Slovácka?
Teprve začala příprava. Jsme ale domluvení s trenérem Soukupem, že si po několika dnech sedneme a řekneme co dál. Je pro mě důležité, abych pravidelně hrával vyšší soutěž než MSFL, takže bych mohl jít na hostování do druhé ligy.
Občas jste uváděn jako záložník. Jak to s vámi tedy je?
Před třemi roky jsem přišel do Slovácka jako záložník a v Uherském Hradišti ze mě udělali útočníka.
Jaký typ útočníka jste?
Jsem takový slovácký Peter Crouch (bývalý útočník Liverpoolu – pozn. red.), vysoký, štíhlý. Rád hraji ve vápně, kde si hledám
prostor a balon. Musím ale zlepšit hru hlavou a koordinaci pohybů. Hodně se učím od Libora Doška.
Vzpomenete si ještě na svůj premiérový gól v lize?
Na ten se nezapomíná. Franta hodil aut, Trousil prodloužil míč do šestnáctky a na dva dotyky jsem ho uklidil do sítě. Dvě minuty předtím jsem nahrál na branku Hlúpikovi, takže to byl můj nejpovedenější zápas v první lize.
