Jan Antonín Baťa

Jan Antonín Baťa | foto: SOKA Zlín

Potomci bojují o majetek J. A. Bati, verdikt padne za týden

  • 11
U obvodního soudu pro Prahu 2 pokračovala pře České republiky a potomků Jana Antonína Bati. Dědicové se soudí o vilu ve Zlíně a přilehlé pozemky v hodnotě 56 milionů korun. Jejich právník v závěrečné řeči uvedl, že škoda, způsobená J. A. Baťovi, byla větší, ale dědicové nemohou žádat třeba o nemajetkovou újmu.

Filip Hejl , který u soudu Stewarta Bata Nashe, Jenu Baťovou Mitrovich, Johna G Nashe, Alexandru Nash Cotton a Dianu Nash Verrall zastupoval, mluvil v závěrečné řeči o jedinečném případu.

„Ještě nikdy se  totiž nestalo, aby byl revidován rozsudek z let 1945 a 1948 a pravděpodobně se tak už ani nikdy nestane,“ uvedl a připomněl tím verdikt z roku 2007, kterým pražský soud definitivně prohlásil, že je J. A. Baťa nevinný. Tedy že nebyl kolaborant, což o něm říkal právě poválečný verdikt.

Jan Antonín Baťa

Byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Národní soud v Československu ho po druhé světové válce označil v nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta a majetek firmy znárodnil. Soudy ho definitivně očistily v roce 2007.

Teprve po tomto očišťujícím rozsudku tak  mohli podle něj dědicové požádat o navrácená majetku nebo o vyplacení případné náhrady. „Není to v žádném případě vina žalobců, že nemohli žádat dříve,“ tvrdí Hejl a odmítá, že by nárok byl promlčen.

Právník připomněl, že v tomto líčení není projednáván nárok týkající se majetku společnosti Baťa Zlín, který se odhaduje na desítky miliard korun. „S tím toto řízením nesouvisí, tento majetek byl konfiskován už v říjnu 1945,“ uvedl (více o požadavcích dědiců zde).

Závěrem navrhl, aby soudkyně vydala mezitimní verdikt, podle kterého jsou nároky dědiců důvodné.

Žalovanou stranu, Českou republiku, zastupovala Blanka Petrlíková. Ta ve své závěrečné řeči uvedla, že žaloba není důvodná a tak, jak byla podána, není ani projednavatelná. Podle ní navíc žaloba obchází restituční zákonodárství.

„Bylo věcí Českého státu, do jakého období se bude vracet a jak staré křivdy napravovat,“ uvedla Petrlíková. Dodala, že žaloba se opírá mimo jiné o zákon zrušený už v roce 1947. „Nelze žádat náhradu podle právního předpisu, který již není součástí českého právního řádu,“ řekla a doporučila žalobu odmítnout jako nedůvodnou.

Soudkyně poté odročila jednání. Rozsudek vynese za týden 29. ledna.