V Navrátilově zlínském ateliéru narazíte například na dřevěné postavičky golfisty Tigera Woodse nebo prezidentů Baracka Obamy a Vladimíra Putina.
A je to právě ruský vládce, o kterého je prý největší zájem. „Je v kurzu, prodává se. Marketingově je na tom Putin výrazně lépe než Obama. Toho si u mě zatím koupil snad jen jeden kamarád,“ přiznává Navrátil.
Stvořil už také loutky tenisty Andrého Agassiho, australského herce Anthonyho LaPaglii, Karla Gotta, Jiřího Paroubka, Václava Klause a mnoha dalších.
„Podle fotky jsem schopen udělat kohokoliv. Napadlo mě to kdysi jako forma luxusního dárku pro movité lidi. Hodinky a drahý alkohol už jsou fádní,“ myslí si sedmapadesátiletý loutkář.
Výroba každé loutky mu trvá zhruba měsíc. Hlavní materiál tvoří lipové nebo javorové dřevo a kůže.
„Je potřeba dávat pozor na anatomii dotyčného. Jednou špatně říznete a můžete celou figuru zahodit. Skelet, který umožňuje loutce pohyb, je z kovu. Lidé, před které loutku postavíte, jsou většinou nadšení,“ chlubí se Navrátil.
Nejdřív pásl krávy, pak zamířil k filmařům
S vyřezáváním začal až na vojně, předtím vystudoval kožařský obor na střední odborné škole.
„Od dětství jsem měl rád animované filmy. A velice si vážím ruční práce a dobrých řemeslníků, za kterého se sám tak trochu považuji. Nejsem umělec, ale řemeslník, ať už čmárám štětkou nebo vyřezávám loutky,“ připomněl.
Zřejmě životní pracovní příležitost se před Jaroslavem Navrátilem otevřela v roce 1987, kdy získal místo v tehdejším gottwaldovském filmovém studiu. „Předtím jsem pásl krávy,“ přiznal.
V ateliérech na Kudlově začínal u hraného filmu. Přes pozici rekvizitáře a vedoucího výpravy se pak dostal k animovaným a loutkovým snímkům.
„Třeba s Jurajem Herzem jsem pracoval na celkem úspěšném filmu Hloupá Augustina. Vyráběl jsem loutky myší nebo kukačky v hodinách. Pak mě ale ani neuvedli v titulcích, pod mou práci se podepsal někdo jiný. Nedlouho poté jsem z ateliérů odešel,“ vzpomíná.
Nesmírně si cení práce Karla Zemana
Později se na čas vrátil, když restauroval archiv Karla Zemana. „Rukama mi prošly třeba jeho ponorky,“ osvětlil.
Jaroslav Navrátil je dokonce autorem loutek barona Prášila, které představovaly Cenu Karla Zemana. Tu udělovali organizátoři dětského filmového festivalu v 90. letech a ze Zlína si ji odvezl mimo jiné i Jan Svěrák za film Obecná škola.
Filmů z dílny legendárního režiséra a výtvarníka si i dnes nesmírně cení.
„Zemanovy věci byly ve své době fantastické. Zatímco zahraničí se ubíralo především cestou kresleného filmu, loutky a jejich fázování krokovou kamerou bylo naší specialitou. Šlo o krásnou práci, s nástupem počítačových technologií ale vyhasla,“ říká Navrátil.
Dnes už je technika jinde. „Ani pořádně netuším, jak se teď loutkové filmy dělají. Dodnes mám ale v úctě lidi, jako jsou Jan Švankmajer nebo Petr Poš. To jsou, na rozdíl ode mě, skuteční umělci.“
