Zlínský filmový festival vstupoval do letošního 54. ročníku s velkými vizemi, jak se na největší a nejstarší přehlídku svého druhu sluší.
Zklamaní se s ním však museli loučit ti diváci, kteří očekávali příjezd velké star nebo nasazení skutečného trháku.
V minulých letech dodaly lesk zlínskému festivalu takové osobnosti, jako je Gina Lollobrigida, Michael York, Ornella Mutiová, Pierre Brice nebo Annie Girardotová, případně otevření obstaraly filmové hity, jako byl třeba Shrek Třetí.
Diváci si na takové taháky rychle zvykli. Letošní uvedení úctyhodného počtu 365 filmů, z nichž bylo 275 českých a deset světových premiér, ocení odborníci a filmoví fajnšmekři.
Pro běžného diváka je zklamáním, že mezi téměř 2 000 akreditovanými hosty z 33 zemí světa zvučné jméno světové kinematografie chybělo.
Pořadatelé neustále opakovali, že i letos do Zlína přijedou "významné osobnosti, zajímaví tvůrci, skvělí herci, uznávaní režiséři". Jenže polského scenáristu a režiséra Marcina Wronu, jeho kolegyni Dorotu Kedzierzawskou, polskou herečku Magdalenu Berusovou či francouzského scenáristu, režiséra a producenta Phillipa Muyla znají v Česku jen skuteční filmoví odborníci.
To rozhodně nepopírá slova pořadatelů, že se jedná o zajímavé a úspěšné tvůrce. Jen to znamená, že pro běžného diváka jsou to jména zcela neznámá a jejich díla nezná.
Je dobře, že tito i další filmaři do Zlína přijeli a že festival nerezignoval na filmovou osvětu. Nejsou to však jména, na něž se bude dlouhé roky vzpomínat jako například na filmového Vinnetoua.
Filmy osvědčené i exotické
Chybějící hlavní hvězda byla letos ale jedinou vadou na kráse, kterou návštěvník zaznamenal.
Polští tvůrci, již byli v centru pozornosti festivalu, natočili smělé snímky, které zobrazují násilí, sex, drogy či homosexualitu, dramaturgii festivalu pak nechyběla odvaha tyto filmy nasadit.
Do koncepce festivalu zapadly i dvě nové sekce - Vzdálené dětství a Ve stínu války. Díla z poslední doby vyvažovaly osvědčené hity (třeba E. T. - Mimozemšťan).
Diváci měli unikátní možnost vidět snímky z tak exotických zemí, jako jsou namátkou Filipíny, Írán nebo Kazachstán. Na první pohled bylo zřejmé, že program je skutečně zajímavý a filmy dobře a pečlivě navybírané.
Pořadatelům jednoznačně vyšel tah přesunout termín festivalu přes víkend. Návštěvnost odhadují na úctyhodných 107 tisíc lidí, což dokazuje, že to byl výborný nápad.
"Chtěli jsme, aby mohli s dětmi přijít i rodiče, kteří by si jinak museli brát dovolenou," zdůvodnila programová ředitelka Markéta Pášmová.
Krok to ale nebyl tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. "Připravovali jsme jej tři roky," poznamenal výkonný ředitel Zdeněk Skaunic.
Chce být festivalem "jen" pro děti?
Festivalem, jenž hospodaří s rozpočtem téměř 40 milionů korun, žilo celé město. Za dlouhá desetiletí, co Zlín přehlídku hostí, se sžila s městem a město s ní.
Náměstí, které o víkendu bývá jindy ospalé, tepalo životem, stejně jako zámek a k němu přiléhající prostory.
V okolních cukrárnách jste ještě dlouhé desítky minut po oficiální zavírací době mohli koupit zmrzlinu nebo si s kávou sednout na zahrádku. Podobně město ožije jen při Barum rally. Atmosféry festivalu si všimli i filmaři.
"Byl jsem zde poprvé v roce 1995, dostal jsem dokonce cenu. Od té doby se festival velmi rozrostl, je skvělé, jak je do něj zapojené celé město," chválil britský animátor a režisér Ralph Graham, jenž byl porotcem pro animované filmy.
I přes jeho slova je zřejmé, že festival je na rozcestí. Nikdo nepochybuje o jeho tradici a významu. Ale pokud nechce zůstat "jen" u přehlídky pro děti, ale hodlá potvrzovat svou výjimečnost, musí to udělat se vším všudy. Tedy i s pomocí velkých jmen, která zaujmou každého.
