Už žádné schvalovačky, žádné zásahy režimu do filmů, ze znovunabyté svobody se lidé od filmu v listopadu 1989 těšili. Nikoho by nenapadlo, že zlínským filmovým ateliérům přinese existenční těžkosti.
K obavám nebyl důvod. Sametová revoluce zastihla studio v dobré kondici. Zlín si vybudoval pověst města dětského filmu, kterou podporoval také festival, jenž se ve městě koná každoročně od roku 1961.
Vyráběly se zde filmy hrané i animované. Na konci osmdesátých let tady například točil Zdenek Sirový western Cesta na jihozápad, v němž hrál dnešní úspěšný režisér Jiří Strach.
Zkrátka zlínské ateliéry dobře šlapaly. Z politických důvodů je sice na začátku normalizace musel opustit progresivní ředitel se spoustou nápadů Aleš Bosák, který v nich hraný dětský film rozjel, ale výroba pokračovala dál.
V roce 1977 se studio dokonce osamostatnilo. Dříve patřilo pod Krátký film Praha, od tohoto roku se vyčlenilo samostatné Filmové studio Gottwaldov. Šéfem byl někdejší náměstek ředitele Československého filmu Bohumil Steiner, kterého pak z postu smetla listopadová revoluce.
Porevoluční bezvládí pomohl vyřešit Elmar Klos
Bouřlivá nálada ve společnosti se odrážela i ve studiu, vedení podniku se pořád nemohlo ustálit. Personální situaci pomohl vyřešit až ten, který stál u vlastního založení ateliérů v polovině 30. let – režisér a držitel Oscara Elmar Klos, jenž do Zlína stále rád jezdil.
„Měl jasno hned. Řekl: Ze skvělého dramaturga Jiřího Blažka udělejte šéfdramaturga, bude se vám starat o pořady, kameraman Miloň Terč, který zná ateliéry jako svoje boty, bude ředitelem a Jirka Novotný 33 let projektoval různé průmyslové stavby, tak bude technickým náměstkem. A bylo po problému,“ usmívá se filmový historik Jiří Novotný, o němž tehdy Klos mluvil.
Na ateliéry už ale dolehly důsledky konce státního filmového monopolu a přišla privatizace.
„Připravili jsme privatizační projekt, s nímž jsme vyhráli. Cena byla 60 milionů korun a slíbenou jsme měli bezúročnou půjčku. Jenže situace se začala měnit, všichni se báli tunelování, tak nám stát ty podmínky změnil – kopec jsme měli dostat za 120 milionů a bez půjčky. Do toho už jsme jít nemohli,“ povzdechl si Novotný.
A tak stále zůstávaly zlínské ateliéry státu. V roce 1992 byla Fondem národního majetku založena akciová společnost Ateliéry Zlín.
Vyhlíželi zakázky, propouštěli lidi
Situace se začala horšit. Hraná tvorba skončila, dětský film nikoho nezajímal, pryč byly i zakázky pro bratislavské studio.
Centralizovanou strukturu filmového průmyslu nikdo nedokázal nahradit jinou, jež by odpovídala potřebám soukromé kinematografie. Představa filmového podnikání coby lukrativního oboru i skromnější verze, že český film se sám uživí, se ukázala být iluzorní.
„Stalo se to nejhorší, co se stát mohlo – museli jsme začít propouštět lidi. Naivně jsme si mysleli, že je to dočasné, že jak seženeme zakázky, tak je pozveme zpět,“ vzpomíná historik.
Jenže lidé potřebovali jistotu a nemohli čekat, až se v ateliérech znovu rozjede výroba.
Spokojen nebyl ani stát. Proto vyhlásil nové kolo soutěže. Kromě projektu musel zájemce odevzdat státu i obálku s finanční nabídkou.
„Na projekt jsme si znovu troufali, ale peníze jsme neměli. Věděli jsme, že myšlenka dělat film se líbí společnosti Bonton, proto jsme je oslovili, jestli by do toho šli s námi. A ono to klaplo,“ popisuje Novotný.
Bonton se časem věnoval jen správě práv a rozvoji laboratoří
Společnost Bonton koupila Ateliéry Zlín od Fondu národního majetku v roce 1998. A vůči studiu se zachovala velkoryse. Zaplatila jeho dluhy a přihrála mu práci.
„Hlavní motivací bylo získání základny pro výrobu dětských pořadů, a to zejména animovaných. Součástí byly také filmové laboratoře, v té době ale nepříliš aktivní, a malý archiv ve Zlíně vyrobených filmů, jak hraných a animovaných, tak i dokumentárních. Nezanedbatelné byly také nemovitosti a pozemky v areálu,“ přibližuje ředitelka Bontonu Katarína Morvai.
Na Kudlov se tak vrátila tvorba pro děti – vyráběly se nové díly Boba a Bobka a Pata a Mata. Firma se ale časem rozhodla věnovat správě filmových práv a rozvoji laboratoří a ateliéry prodala.
„V roce 2004 jsme ukončili výrobu filmů a ateliéry jsme přestali potřebovat,“ poznamenala ředitelka.
Nyní Bonton na Kudlově vlastní filmové laboratoře, centrum digitálního zpracování, které na ně navazuje, a několik menších pozemků v bezprostředním okolí areálu.
Kupcem byly společnosti zlínského filmaře Zdeňka Skaunice. S–Media odkoupila pozemky, filmovou výrobu firma Filmové ateliéry.
Ty se mimo jiné staly koproducentem úspěšného televizního seriálu Znamení koně. Interiéry štáb natáčel přímo v kulisách kudlovského Velkého ateliéru, exteriéry na různých místech Zlínského kraje.
Na Kudlov chtějí vrátit animovanou tvorbu
V areálu dnes působí také další firmy. Dohodly se na společném záměru, jímž je proměnit místo tak, aby lákalo turisty i obyvatele města, kteří by tam mířili za zážitky, jež jsou v rámci celé země unikátní.
„Na člověka zvenku by tady čekal jiný, filmový svět, který by začínal už pěší zónou. Chceme využít genia loci, jejž místo má, a otevřít ho veřejnosti,“ plánuje ředitel společnosti Filmové ateliéry Zdeněk Skaunic.
Výsledkem by měl být celek, který v sobě zahrnuje vzdělávání, podnikání v audiovizi, bydlení, relaxaci a sportovní vyžití. A při tom všem zohledňuje unikátní historii.
Znovu ožít by měl původní baťovský Velký ateliér i Produkční dům, který poskytuje zázemí filmovému festivalu, funguje už promítání v Malém kině.
S uskutečňováním záměru se již začalo. První opravená budova, jež se má stát srdcem celé proměny, dostala jméno Filmový uzel Zlín.
Ve čtyřpatrové budově zájemci najdou filmovou expozici, tvůrčí dílny i profesionální zázemí pro výrobu animovaných filmů. Veřejnosti se otevře 29. května.
Za rekonstrukcí stojí společnost Kudlovské ateliéry. „Záměrem je vytvořit nové epicentrum vzdělávání, původní tvorby a občanských služeb. Primárně sem znovu chceme přivést animovanou tvorbu,“ vysvětluje předseda správní rady Kudlovských ateliérů Zdeněk Talaš.
Na svém nápadu bude spolupracovat mimo jiné i se studenty střední filmové školy, která sídlí vedle Filmového uzlu.
Animátoři v nových prostorách pracují už teď, a to na nové animované sérii O prasátku Lojzíkovi.
Do baťovských ateliérů se tak opět vrátila animovaná tvorba, která je dílem Hermíny Týrlové i Karla Zemana celosvětově proslavila.
