Letecké linky na trase Gottwaldov – Praha létaly z Holešova každý všední den a cestující svážel k letišti autobus. Cesta tak začínala u Velkého kina nebo kanceláře Čedoku a samotný let trval hodinu.
Spojů aerolinky vypravovaly devět denně, zpáteční letenka vyšla na 210 korun. „To bylo v sedmdesátých letech, v době největší slávy letiště,“ říká Jan Dúbravčík, předseda Vlastivědného kroužku Holešov.
Zmapoval historii letiště, které mělo dobře našlápnuto stát se zásadní křižovatkou cest na Moravě, aby připomněl 70. výročí založení místního aeroklubu. Ten je s letištěm úzce provázaný.
Založili ho v roce 1946, ve stejné době, kdy se představitelé firmy Baťa (v té době už znárodněné) rozhodli najít vhodnou plochu pro stavbu nového letiště. To v Otrokovicích, s kilometr dlouhou dráhou, totiž přestávalo stačit.
Letecká doprava nabrala spád bezprostředně po konci války. Firma obnovila oddělení letecké dopravy a začala nakupovat dopravní letadla Douglas DC-3 Dakota. Pole mezi Holešovem a Zahnašovicemi si vybrali v létě 1947 a následující rok začala stavba.
Betonové dráhy se nedočkali
Tou dobou už na místě působil aeroklub, plánované sportovní letiště ale neprosadil, později dostal možnost postavit si na letišti vlastní hangár a správní budovu.
„Původní představy samotného letiště tehdy byly obrovské, tři dráhy, šest hangárů, řídicí věž, dílny, prostory pro cestující,“ popisuje Dúbravčík. S tím do stavby šli, jenomže všechno mělo být jinak. Firma zvládla tři bytovky pro zaměstnance, jeden hangár a pod zem vpravila dvě obří palivové nádrže.
S přejmenováním podniku na Svit v roce 1949 zanikl letecký odbor a stroje přešly pod Československé aerolinie. Betonová dráha se nikdy nepostavila a po celou dobu provozu letiště zůstávala jen travnatá ranvej.
Do ostrého provozu šlo letiště v roce 1952 a mělo vojenského provozovatele – Opravny Kbely. Civilní dopravní letouny na vnitrostátní lince do Prahy odtud poprvé odstartovaly 1. března 1953 a zároveň s tím přišla i druhá vlna zájmu o holešovské letiště. V následujících letech rychle narůstal.
Aeroklub patřil mezi největší v zemi
V 60. letech odtud nejčastěji startovala letadla Il-14 a v 70. letech pak L-410. Slibně se rozvíjející leteckou dopravu ale čekal náraz v podobě palivové krize.
„Navíc už byla postavená dálnice (D1 z Prahy do Brna - pozn. red.), a to byla velká konkurence,“ podotkl Dúbravčík.
Aeroklub tady měl své zázemí a patřil k jedněm z největších v zemi. Dělil se na motorový, plachtařský a výsadkářský odbor a pořádal národní šampionáty i mezinárodní závody.
Zůstal až do poslední chvíle, z letiště odešel zhruba před deseti lety, až když se začalo měnit na průmyslovou zónu. Dnes má zázemí v Kyjově a buduje vlastní letiště u Luhačovic.
Na letiště zřejmě Američané mířili jedernými hlavicemi
Letiště v Holešově ale má i vojenskou minulost. „V 50. letech to byla pro armádu záložní plocha a příležitostně ji využíval i 28. letecký bitevní pluk z letiště Brno-Černovice,“ uvedl historik Ondřej Machálek.
Zřejmě proto figurovalo mezi 1 200 cíli ve východní Evropě, na něž byly v roce 1959 namířeny jaderné hlavice americké armády (více zde).
Později se s letištěm protnul i příběh vojenských výsadkářů 7. výsadkového pluku. Elitní jednotka, jedna ze dvou mezi vojsky Varšavské smlouvy vycvičená pro hloubkový průzkum, přišla do holešovských kasáren před 55 lety. Na letišti trénovala seskoky z letadel i z upoutaného balonu a v rámci cvičení tady přistávala vojenská letadla zahraničních armád.
Dlouho tam ale jednotka výsadkářů nepobyla. Osudný jí byl rok 1968 a rozhodnutí velitelů nepustit do kasáren sovětské vojáky (více zde).
Proti rozšíření letiště se postavily okolní obce
Plány na dostavbu letiště, především pořádné betonové dráhy s délkou zhruba dva kilometry, se vrátily celkem třikrát. Jenomže jakkoliv zněly vážně, nakonec všechny padly. Jediné, co se dostavovalo, bylo zázemí aeroklubu, na to si ale musela organizace sehnat peníze a o dráze tak nemohli ani uvažovat.
Za státní peníze měla vzniknout v roce 1969, 1980 a poslední pokus přišel v létě 1989. O letiště měl zájem Argokombinát Slušovice, který potřeboval zásobovat Evropu svými výrobky.
Plánovali velká nákladní letadla TU-154 a dráhu dlouhou 2 400 metrů. Zázemí se mělo od města posunout do polí mezi Zahnašovicemi a Martinicemi. Po revoluci se ale obce postavily proti, jednak kvůli ochraně vodního zdroje, protože pod letištěm je jímací území pitné vody, jednak kvůli hluku.
V roce 1992 letiště privatizovala soukromá společnost Top Air a její nástupnická organizace TTT Air ho v roce 2006 prodala Zlínskému kraji, aby zde postavil průmyslovou zónu. Oficiálně skončilo 31. března 2009.
