Snad každý ze zaměstnanců Slováckého divadla se ocitl před kamerou České televize a odpovídal na Jiráskovy dotazy. Ústředním tématem je hledání "divadelního boha", kterého zde při práci s místními herci objevil režisér Radovan Lipus.
Mimořádné atmosféry, která v souboru vládne, si Jirásek všiml už dřív, když tu pro televizi natáčel divadelní představení v režii J. A. Pitínského. Pak slyšel, že podobné dojmy si z Hradiště přivezli i jiní tvůrci, kteří v něm hostovali.
"Řekl jsem si, že zkusím zjistit, v čem ta mimořádnost spočívá a jestli ji vnímají jenom lidé zvenčí, nebo i ti, kdo tu pracují či sem pravidelně chodí," uvedl Jirásek.
Ponorka je tam, kde panuje pnutí, míní režisér
To, co není v souborech úplně obvyklé, je podle něj ochota herců k téměř jakémukoli uměleckému experimentu, snaha pochopit záměr tvůrce a dát mu život.
"Jsou nejenom nadaní, ale také velice otevření a zároveň odolní a trpěliví," zamýšlí se Jirásek, kterého zaujala i samotná nevelká budova divadla.
"Jsou divadla, která na vás působí byrokraticky a studeně. Tady je cítit blízkost. Mezi herci navzájem, ale i blízkost k divákovi," všiml si autor mnoha dílů kulturního televizního magazínu Divadlo žije.
Jenže i přílišná blízkost má úskalí a hrozí v ní třeba ponorková nemoc. "Podle mě ponorka vzniká tam, kde je nějaké pnutí. Ať už mezi herci nebo mezi souborem a režisérem nebo vedením. Jsou to různé odstředivé síly," přemýšlí.
"Tady se mi zdá, že se vzácně sešly povahy, které jdou jedním směrem a chtějí dělat dobré divadlo za jakýchkoli okolností," pochválil scénu, které stále přibývají předplatitelé a na festivalu České divadlo letos získala tři nominace ze čtyř.
Podle Jiráska má soubor v malém okresním městě výhodu v tom, že jej nerozbíjejí lukrativní nabídky na účinkování v televizních seriálech. "To podle mě přirozenému divadelnímu životu moc nesvědčí," dodal.
