Ještě před 150 lety se trestaly závažnější případy v soužití mokrým konopným provazem. Nikdo si nestěžoval, ale příště si dal pozor, aby se trest neopakoval, proviněný si i dva týdny nesedl. Mezitím jsme vyměkli až natolik, že stačí nepozdravit u vrbiček a z kriminálu nás nedostane ani kanystr svěcené vody !

No, tak jestli tomuhle říkáte nepozdravit u vrbiček?!

Paní Štěpánko, nepozdravením u vrbiček jsem chtěl vyjádřit, že pomalu za každou hloupost se dnes lidé hned soudí. Naši předkové byli tvrdší, nesrovnalosti si vyřešili mezi sebou a žilo se dál, v dnešní vyměklé době šlápne učitel nezbednému žákovi na kuří oko, jde k soudu a letí ze školy ! Drželi si proto také odstup od mohamedánů, zatímco my jim děláme pomyšlení a oni si proto troufají stále víc. Jsme vystrašení měkkýši ve skrýši, jak se někdy říká růžovým ponožkám - slunčatům.

Jak byste to řešil Vy, kdyby i po opakovaném ohrazeni vůči chování Vašeho partnera, by jste dál byl týrán nejen Vy ale i Vaše děti. Pokud byste odešel, takovýhle psychopati si Vás najdou všude a nemáte šanci uniknout a začalo by to znova. Zabil byste toho dotyčného? Nebo jak to řešit, aby to přestalo? Pokud opravdu znate jiný způsob než soudy podělte se a věřte, že spoustě tyranym žen tím ušetříte mraky starostí a dost možná zachranite i život. (prosím hlavně nepište, že v první řadě si s žádným takovým nic nezacinat, být obětí domácího násilí není takhle jednoduché, kdo nezažil, nikdy nepochopí)

Paní Pavlo, přiznám, že jste mě zaskočila, o tomto problému jsem nikdy nepřemýšlel, protože ani doma, ani v široké rodině jsem se s podobným chováním nesetkal. Máte pravdu, že po účinku je zlá rada - tedy když už se stalo - co teď? neboli neměli jsme si s tím vůbec začínat. Při četbě takových případů násilí mě vždycky dožene obrovský vztek, ale to není programové řešení. Na druhé straně jsem typ, který, než něco udělá, promyslí si možnosti, zváží rizika a bezhlavě se nepouští do řešení. Něco bych si k problému přečetl, konzultoval s lidmi, kteří věci rozumí nebo s těmi, kteří takovému problému čelili. Máme manželské poradny, psychology, právníky, internet, knihovny s takovou literaturou... Pak bych se rozhodl pro řešení. Nemohu dát nějakou obecnou radu, protože každý případ je jiný, ale v žádném případě bych nezůstal nečinný. Trpět dlouhodobě násilí se podepíše jak na našem zdraví, tak na psychice a výchově dětí. Všemožně bych se snažil zachovat klid, v nervózním prostředí se těžko rozumně uvažuje a děláme chyby. Nemohu se dál rozepisovat, textové tasemnice nikoho nezajímají a přes média se osobní věci ani řešit nedají. Soudnímu podání bych se asi nevyhnul, je třeba kalkulovat i s ním. Jsem solidární s každým, kdo takto trpí a podle svých možností bych pomohl.