Bude to vzletně vypadající šopa, ve které bude v létě plus 55 stupňů a v zimě -15. Nový generel dopravy počítá s Lesní variantou obchvatu Zlína. Jedna z možností je právě v místě památníku přivést přivaděč Zlín centrum na Gahurovu, Štefánikovu a tř. T. Bati. Jedním sjezdem do dopravního srdce města. Mám lepší nápad, jak vzdát poctu našim zlínským velikánům. Za darované peníze nakupme voskové figury T. Bati a jeho ředitelů, jak diskutují s architekty Gahurou, Kotěrou a Karfíkem - například. Podívat se těmto velikánům do tváře bude ten správný nezapomenutelný pocit.

Zpoždění minimálně pětadvacet let, nepočítám-li to od listopadu 1944.

V devadesátých letech vznikly koncepce rekonstrukce (i s důstojnou provozovnou filharmonie) ... a nic.

Mrtvolné období prvního desetiletí tohoto tisíciletí vše korunovalo nerentabilními pomníky a pochybnými, nadsazenými cenami (např. útulek pro psy, KuC, koupaliště na JS) a vyhazováním peněz za hříchy minulých zastupitelů (zpětný odkup koupaliště Zelené).

Úlehlovsko/ondrovské období pokoutního jednání radnice skončilo; vůdčí mafiáni a diletanti spinkají v politických důchodech - a současná radnice honí údržbou to, co se zanedbalo. Na nové investice do tváře města jí příliš nezbývá.

Je otázka, zda na takové vize vůbec má mentální kapacitu, zda by taková investice nebyla pouze novým pomníkem, vzniklým v časové tísni.

Alespoň ten památník T.B. by spravit mohli, když už to nestihnou s Velkým kinem a valkovým domkem u radnice, zanedbanými minulými radnicemi.

I přesto, že se komouši vší mocí snažili odkaz Tomáše Bati zadusit, nepodařilo se jim to, protože se podařit nemohlo. Z vesnice o třech tisících obyvatelích vybudoval město a podnik, který dodnes inspiruje svět. Obnova jeho památníku je nejen velkým dluhem, který vůči tomuto géniovi racionalizace máme, ale bude jeho odkaz připomínat navždy právě proto, že z jeho myšlenek se máme stále čemu učit.