Toho školníka by měli zapsat do Guinesovy knihy. Rtuť zrovna moc těkavá není a normálně trvá měsíce, než člověk vykazuje znaky otravy rtuťovými výpary.

Vzpomínám, jak učitel měřil teplotu roztaveného olova a nechal přinést z venku nádobku ze sněhem. Když byla teploměrem změřena teplota roztaveného olova, tak povídá, teď se podívejte jak bude rtuť v teploměru rychle klesat, když jej dám do sněhu. Všichni jsme se nahrnuli okolo, abychom o nic nepřišli. Výsledek by kolosální, skoro všichni byli něčím zasaženi do obličeje a nic se nestalo.

Proboha, to je cirátů. Aby se květinkám nic nestalo ....

----

Na zlínské třináctce blahé paměti učitel, zjevně těžce po flámu, v kabinetu rozbil rtuťový barometr - pěkná nádržka to původně byla, ještě předválečná.

A tak jsme místo hodiny pobíhali po kabinetu, honili papírem kuličky, pachatel se kymácel na židli nad námi a cosi blábolil.

Volat tehdy SNB nebo něco podobného (z čeho, že?), tak by se nám vysmáli.

Proboha, to je manévrů. Když jsem byl malej a rozbil jsem teploměr, tak jsem si hrál s těmi roztomilými kuličkami, které najednou byly všude kolem, a prd se stalo.

Tak teď už všichni víme, proč tady občas píšete takové hlouposti. Může za to rtuť. :-D