Já mám moc ráda soudruhy podnikatele, zvláště ty uprchlé a kontroverzní.

Přesnosti lokálních novinářů:

Článek popisuje život pí M. Baťové, jejího muže Tomáše B. a syna Tomíka. Fotografii zdobí rovněž tři figury, pozdější nepřátelé na smrt: pí. M.Baťová, Jan A. Baťa a Tomáš J. Baťa (Tomík).

Navíc byla exponována rok po Tomášově smrti na palubě lodi při cestě do Ameriky.

Lokální novínář by měl znáti alespoň náznak místních reálií.

Jinak řečeno - na fotce není Marie Baťová s manželem, ale vdova Baťová  nevlastním bratrem svého zesnulého muže.

Proč ta "milá", "laskavá" "pohostinná" a "statečná" žena okradla spolu se svým synem svého strýce Jana Antonína? To se s milostí, laskavostí a statečností příliš neslučuje...

Strýce Tomíka. Svého nevlastního bratra.

Měl jsem možnost besedovat např. s ak.malířem Zdeňkem Máčelem - Bývalý pracovník Baťovy reklamní agentury. Sděloval obdobné poznatky - v souhrnu to, čím byl továrník pro másledný režim nepřijatelný. Možnost růstu bez ohledu na vzdělání - tedy cesta školy práce - žádná stranickost. Sociální systemy - tedy k čemu odbory .. Obdivujeme sever - Skandinávie - Rakousko .. To vše Baťa dávno předběhnul ... Rarita  - málo kdo ví, že bývalým zaměstnancem byl i Milouš Jakeš !! Než by tedy trvrdě pracoval na svém růstu - Znárodnil fabriku celou !! 

Zase ty nepřesné floskule. Mýtu to sice nesvědčí, ale zkonkretisuji:

Milouš byl sice mladý muž (to tu ví každý, ne že ne), ale pokud byste se zajímal o poválečnou historii hlouběji, zjistil byste, že se na znárodňování továrny nijak nepodílel - to zařídil Košický vládní program (nár. správa) a hlavně Benešův dekret.

M.J. měl na starosti získání průmyslové mládeže na domovech pro komunistickou věc (to se povedlo) a jinak byl prostým kandidátem za KSČ  (viz kandidátka z r. 1946). Až počátkem padesátých let se stal starostou Zlína (Gottwaldova).