Stanovisko historika je správné. Ale také vyjádření manželů Pospíšilových je z jejich pohledu také jasné. Protože často jezdím do německých koncentračních a vyhlazovacích táborů, které byly za 2.sv.války budovány na území tehdejší Polska, musím se při výkladu zabývat i zdánlivě nesouvisejícími informacemi. Vězni měli prvořadý úkol - svou cestu do plynových komor si museli odpracovat. Jako např. i v továrně na výrobu syntetického kaučuku a benzinu, v Buna Monowitz.....Podniky za to platili...odhalit skutečně jak to bylo, je nesnadné. Tak jako každý podnik, který vyráběl potřeby pro německou armádu, musel plnit i závazky zlínský koncern Bata. Či-li spolupracovali i přes nevůli majitelů společnosti.....ať chtěli, či nechtěli. Obyvatelé Zlína a dalších oblastí, kde fy BATA měl asvé pobočky, tak byli rádi, že mají práci a dostávají peníze. Ale vězni se na to dívali jinak. Museli pracovat, aby přežili. Jedli, aby přežili. Museli být zdraví, aby přežili. Třeba i museli sami zabíjet, aby přežili...aby měli teplejší oblečení, lepší umístění na kavalcích, aby nezmrzli, nebo aby je neokusovali při spánku krysy, potkani, kdo ví. V článku manželé Pospíšili píší, že pan dr. Marek jednostraně pomlouvá "zlé kapitalisty". Nenapadá tím ovšem poctivé zaměstnance fy Bata. Ty v žádném případě. Baťa nejen ve Zlíně, ale i v dalších městech, kde měl své podniky, dělal pro zaměstnance opravdu hodně. Dal jim práci, za kterou jim docela dobře platil. Tento stav docela dobrých výdělků se zachoval i po válce. Stavěly se obchody, kina, divadla, nemocnice, byty, školky, školy, kde vydělané peníze zaměstnanci fy Bata utráceli. Takže se vydělané peníze opět vraceli na účty fy Bata. Že se tvořil nemalý zisk, o tom snad i manželé Pospíšilovi nepochybují. Ano, na rozdíl od dnešních, se zisk opravdu snažili z větší části vracet do oběhu, ovšem vždy u každého majitele hlavní důvod a cíl podnikání byl a stále je ZISK. Nikdo nikdy tuto skutečnost nezpochybnil a nezpochybí. Tak to je a bude...............
