Karel Lukš se v Gemini podrobil operaci u očního chirurga Pavla Stodůlky. Neviděl od svých patnácti let, kdy zakopl na schodech, když nesl v kbelíku hašené vápno, které se mu nešťastnou náhodou dostalo do očí. Zrak se mu na chvíli vrátil jen v roce 1986.
Až nyní po operaci vidí na jedno oko a zjevuje se mu svět, který neznal.
"Jsem takový věčný optimista. Říkal jsem si, že se mi zrak musí jednou spravit," vyprávěl. "Neviděl jsem, ale mohl jsem chodit. Co by jiní za to dali," řekl, když přišel poprvé od operace do své práce ve firmě Bent Holding.
Stejně jako v předchozích letech ho na cestě doprovázela jeho tchýně. Ten, kdo nad ránem potkával tuto dvojici, by si žádného rozdílu nevšiml. Karel Lukš měl na očích opět brýle a ženy se přidržoval pod ramenem.
Po 25 letech si prohlédl svoji kancelář
Tentokrát si ale při loučení sundal brýle. A poprvé uviděl budovu, ve které od roku 1989 pracoval, poprvé uviděl vrátnici, přes kterou až dodnes procházel, a poprvé si prohlédl kancelář, ve které celé ty roky přepínal na ústředně telefony.
"Na všechno hledím jak blázen, je to neuvěřitelné," povídal. Mohl by jít z domu sám, ale zatím se snaží získat v chození jistotu. Navíc jeho tchýni Antonii Chrástkové taková cesta nevadí. "Dělám to z lásky a radosti," podotkla.
Poprvé si dlouholetý zaměstnance firmy například mohl sám přečíst nápis na dveřích vrátnice: "Návštěvy, hlaste se na vrátnici." Nikdy dříve neviděl z tohoto nápisu jediné písmenko.
"Dobré ráno, Kájo, tak tě tady vítám! Moc ráda tě vidím, přejeme ti hodně štěstí, velmi jsme ti to přáli," zdravila ho vrátná Yvona Machynková a v jejím hlase bylo cítit dojetí. "Je to skvělý člověk a se svojí manželkou tvoří neobyčejně šťastnou dvojici, jakých moc nepotkáte," vyprávěla tato žena, která bydlí řadu let ve stejném bytovém domě jako oni.
Jistotu, že mu zrak zůstane, zatím nemá
Poté už si Karel Lukš vzal klíče a poprvé se rozhlédl po své kanceláři. Hned se vydal ke stěně, na které visí vlaječky fotbalových klubů z celého světa, které v dětství sbíral a syn mu je pověsil na zeď. Je mezi nimi také vlajka Slovácka, protože oba dva už léta chodí fandit do kotle s nejvěrnějšími fanoušky. Nikdy ještě vlajky takto na zdi neviděl.
"Hned to musím poopravit, tato vlaječka je nakřivo," všiml si a prohlížel si také plyšového slona, kterého dostal v minulosti od manželky a dal si ho na stůl.
Karel Lukš si výjimečného pracovního dne užíval, ale sám nemůže mít jistotu, jestli mu zrak už zůstane. Kdyby nezůstal, byl by zklamaný. Ale ne kvůli sobě.
"Na operaci mi hodně přispěli moji blízcí a bylo by mi jich líto. A navíc pro pana primáře určitě nebyla má operace jednoduchá. Hlavně kvůli nim chci, abych viděl co nejdéle," přeje si.
