Rudolf Jan Habsburský hrál na cembalo a klavír a pro tyto nástroje sám skládal. Od roku 1804 dokonce studoval kompozici u Ludwiga van Beethovena.
„Postupně se stal i jeho blízkým přítelem a byl také jedním z jeho největších mecenášů,“ přiblížila správkyně hudebního archivu kroměřížského zámku Kateřina Fajtlová.
Na oplátku mu Beethoven jako důkaz vděčnosti věnoval řadu svých skladeb. Mezi nimi hraje prim slavná Mše D dur známá jako Missa solemnis.
Komponování se Rudolf Jan často věnoval až do roku 1819, kdy se stal olomouckým arcibiskupem. Poté už na hudbu tolik času neměl.
Některá z jeho děl jsou nyní součástí zmíněného archivu na zámku v Kroměříži, který sloužil olomouckým církevním hodnostářům jako letní sídlo.
„Rukopisy Rudolfa Jana vynikají jednou zvláštností. Návrhy na úpravy do nich totiž vlastnoručně vpisoval právě Beethoven,“ sdělila Fajtlová.
Styky udržoval s mnoha skladateli
Asi nejznámější Habsburkovou kompozicí je cyklus 40 variací, který věnoval slavnému hudebnímu skladateli.
Roku 1819 vyšel tiskem pod názvem Aufgabe von Ludwig van Beethoven gedichtet, vierzig Mal verändert - překládáno jako: Čtyřicet variací na Ludwiga van Beethovena. Právě v něm jsou Beethovenovy vlastnoruční zásahy nejčetnější.
„Za všechny můžeme jmenovat Náčrt k Variacím F moll z roku 1818, kde se nachází Beethovenův autograf,“ konstatovala Fajtlová.
Rudolf Jan byl zároveň velkým sběratelem hudebnin a po celý svůj život udržoval styky s mnohými skladateli.
Díky němu se do hudebního archivu dostal i Mozartův rukopis Sonáty pro dva klavíry.
