Theater in der Josefstadt vzniklo v roce 1788 a je nejstarší aktivní scénou ve městě. Alois Prachař z Provodova, malé vesničky kousek od Zlína, zde připravuje kostýmy pro herce už osm let.
"Měl jsem štěstí," pousmál se šestapadesátiletý Prachař při dotazu, jak se do slavného divadla dostal. Svou roli však sehrála i náhoda.
Ve Zlíně měl dlouhá léta zakázkové krejčovství. Jenže doba se změnila.
Theater in der Josefstadt  Vídeňské divadlo založil roku 1788 Karl Mayer, tehdy v něm působil slavný hudební skladatel Ludwig van Beethoven. Mimochodem, při slavnostním otevření zazněla jeho skladba Zasvěcení domu, partituru k ní dostali hudebníci až v den koncertu. Dirigoval ho sám Beethoven, v té době již zcela hluchý. Pomáhat mu musel josefstadtský kapelník. V divadle se nyní hraje hlavně činohra, kterou střídá muzikál. Kromě hlavního sálu je zde i komorní scéna. |
"Lidé si dnes raději koupí konfekční oblek za pět nebo šest tisíc, protože si ho berou jen párkrát za rok. Většina chodí v džínách," popsal Prachař důvod, proč svůj salon musel uzavřít.
Zajímal se o místo ve firmě Triumf, což je jedna z posledních společností, která má vlastní krejčovství v Rakousku. Jenže ho nevzali.
Pak objevil inzerát ve znění: Vídeňské divadlo hledá krejčího. Němčinu sice tehdy moc neovládal, přesto po měsíční zkušební lhůtě zůstal.
"Prostě mě potřebovali," říká Prachař.
Pracovní povolení získal snadno. Jeho manželka už tehdy ve Vídni pracovala.
"Když jsem začínal, na chodbě ještě visela obrovská fotka Juraje Kukury," vybavuje si příchod do divadla, kde dříve působil i známý slovenský herec.
Za sako dostal málem pusu
Práce krejčího v divadle má svá specifika. Jednou z věcí, které se první půlrok musel učit, byly staré postupy a tradiční techniky. Historická věrnost je u kostýmů velmi důležitá. A divadlo má oproti pánskému krejčovství jiné priority.
"Hlavní je, aby to drželo pohromadě. Na detailech nezáleží, protože ty na jevišti nejsou vidět. Já si s tím občas vyhraju. Ale to jen proto, že mě to baví," přiznává.
Krejčí Alois Prachař při práci v Theater in der Josefstadt ve Vídni.
V divadle je evidentně spokojený, i když jej při práci občas potkávají různé peripetie. Kromě krejčích se totiž na vzniku kostýmů podílí dramaturg, návrháři, herci nebo režisér.
"Proto chodíme i na generálky. Občas je potřeba kostým narychlo upravit třeba proto, že herec během týdne zhubl dvě kila," směje se Prachař, pro kterého není problém ušít nové kalhoty i ze dne na den. "Hercům je jedno, že je to nový oblek. Rozhazují rukama, dvakrát si dřepnou a látka se roztrhne," líčí přípravy na premiéru.
Jindy mu komplikují práci sami návrháři. "Někdy musíme zavolat, že to, co si vymysleli, prostě vyrobit nejde," přiznává Prachař.
Ale někdy se dočká i zcela opačné reakce. "Pro jednoho kostyméra z Německa jsem ušil sako a on byl tak nadšený, že mi málem dal pusu," vypráví vesele.
A který kostým pro něj byl úplně nejtěžší? "Opice. To bylo komplet z umělé kožešiny. Stačilo jen střihnout a všude lítaly chlupy, které se na nás lepily," vzpomíná.
Kolegové z dalších čtyř zemí
V krejčovské dílně ve Vídni není jediným cizincem. Za překážku to však nepovažuje.
"Při pohovoru asi mají na cizince trochu větší nároky. Ale pokud je přesvědčíte, že jste dobrý, vezmou vás," říká.
V divadle pracuje s krejčími z Maďarska, Polska, Turecka a Slovenska. Není divu, protože sehnat kvalitní lidi je v tomto oboru čím dál větší problém. Ubývá totiž škol, ze kterých by přišla nová generace.
Se svou prací je spokojený, i když už nemá čas věnovat se myslivosti tak jako v Česku. Místo toho začal jezdit na kole a chodit na túry do hor.
"Nejradši mám oblast Dolního Rakouska. Až se vrátíme zpátky do Provodova, budou mi ty hory chybět," netají se Prachař.
