Každý obyvatel Jižních Svahů ho zná. Je nepřehlédnutelné. Nikdo mu neřekne jinak než torzo.
„Naše nechtěná dominanta,“ mávne rukou k nedostavěnému nákupnímu centru jeden z místních Tomáš Janák. Stejně jako řada dalších Zlíňanů je rád, že za pár měsíců tato budova se zvláštní historií nenávratně zmizí.
Jak ale vypadá stavba, která měla být ve své době pokrokovým a nebývale rozlehlým místem plným obchodů a dalších služeb? Cesta k torzu je bahnitá. Město, které je současným vlastníkem objektu a dlouhodobě počítá s jeho demolicí, sem nechalo navézt velké množství zeminy.
„Využili jsme toho, že ve městě staví univerzita. Materiál se bude hodit. Po zbourání vznikne kráter o rozměrech fotbalového hřiště šest až osm metrů hluboký,“ říká Oldřich Hlaváček z odboru právního, který redaktora MF DNES doprovází do míst, kde torzo stojí.
Okolí je sice obehnáno plotem, ten se dá ale na několika místech lehce zdolat. Poměrně snadno se tak do objektu dostávají bezdomovci. „Hlavně dávejte dobrý pozor, kam šlapete,“ radí právník města.
V betonových podlahách jsou totiž vyřezány díry různých rozměrů. Při troše nešikovnosti by člověk mohl prolétnout několik metrů z jednoho patra do druhého.
Vzduch je zatuchlý
Vnitřek budovy tvoří velký prostor pravidelně vyplněný velkými betonovými sloupy. Stavební úpravy, jež by naznačily vnitřní uspořádání budovy, už nikdo provést nestihl. Člověk si tak může jen představovat, kde by asi byly vstupy do obchodů, chodby, či dokonce regály se zbožím.
Co po torzu? Poradí anketaTorzo na Jižních Svazích začalo stavět v druhé polovině osmdesátých let družstvo Jednota. Šlo pouze o část ze zamýšleného velkého nákupního centra, které mělo v lokalitě vyrůst. Urbanistické řešení sídliště počítalo s budovou občanské vybavenosti. „Tehdy šlo o velmi dobré architektonické řešení. A využití té plochy pro potřeby místních obyvatel bylo logické. Škoda, že to nevyšlo,“ zhodnotil stavbu s odstupem času zlínský architekt Ivan Bergmann. „Byla to stavba odpovídající době, tehdy byla komerční centra na vzestupu, dnes už se stavějí jiným způsobem,“ doplnila městská architektka Dagmar Nová. Ještě v roce 1988 stavba utěšeně rostla. Po revoluci se však Jednota ocitla bez prostředků a stavbu ukončila. Objekt byl převeden na stát a okolní pozemky náležely městu. Objekt koupila od státu v roce 1992 firma Inter Bank Consult (IBC) z Rakouska. V devadesátých letech pak společnost IBC odkoupila od města asi 16 tisíc metrů čtverečních okolních pozemků. Majitel se zavázal ke stavbě velkého nákupního centra s nadregionálním přesahem. Radnice si jako pojistku nechala předkupní právo na pozemky. „Tehdy snad opravdu byl záměr obchodní dům postavit, ale reálně se nic nedělo. V roce 2004 pak budovu i s pozemky získala firma EKZ Zlín. Šlo ale v podstatě o dceřinou firmu IBC,“ vysvětlil Oldřich Hlaváček z odboru právního zlínského magistrátu. Rakouský majitel Franz Wokatsch se zavázal městu, že objekt dostaví, což se nestalo. Po velmi dlouhých a složitých jednáních se radnice v roce 2014 dohodla na odkoupení za 53 milionů. Město se původně zavázalo zbourat stavbu už loni. Nyní se vybírá firma, která demolici obstará. „Ta musí navrhnout i způsob odstraněnítorza. Kvůli okolním domům je jasné, že nesmí jít o odstřel. Nejčastější způsob bývá rozstříhání na jednotlivé díly, které se pak rozdrtí na suť,“ upozornil Hlaváček. Co torzo nahradí, zatím není jasné. „Mohlo by to dočasně sloužit jako park či odpočinková zóna. Časem by tu mohl například být multifunkční objekt, který by sloužil potřebám sídliště, aby lidé nemuseli chodit do centra,“ myslí si architekt Bergmann. Lidé z Jižních Svahů, které MF DNES oslovila, mají různé představy. „Mohla by tu být škola s parkem, hřišti a sportovním areálem,“ přeje si mladá maminka Julie Koblihová. „Je to tu na sídlišti místy neúnosné, velké parkoviště si tam dovedu představit,“ řekl senior František Nýdrle. Město však zatím žádné závěry nedělá. „Chceme, aby o tom rozhodli lidé v anketě,“ poznamenal mluvčí magistrátu Zdeněk Dvořák. |
Místo toho se všude válí odpadky a kusy starého rozbitého nábytku. Přestože stavba nemá okna ani dveře a je tak otevřená do všech stran, vzduch uvnitř je zatuchlý. V některých místech kape ze stropu voda, na podlahách jsou mapy z plísní a lišejníků. V prvním podlaží lze dírami vidět, že o několik metrů níž se nachází ještě suterén - zřejmě zamýšlený jako skladové prostory.
V prvním podlaží je k vidění koutek obklopený mokrými matracemi a haldami odpadků. Je zde také pár krabic, stolek, improvizované ohniště. Spolu s nedalekým přístřeškem s postelemi toto místo slouží jako zázemí několika bezdomovcům.
„Momentálně jsme tu dva, ale už tu žila i větší skupinka. Když někoho z okolí vyhodila manželka z bytu, většinou skončil tady,“ vypráví starší z páru bezdomovců, kteří tu sedí a pokuřují.
Tvrdí, že se chovají slušně, nikoho neobtěžují a torzo je pro ně ideální zázemí. „Nedávno jsem tu strávil už šesté Vánoce, ve Zlíně lepší úkryt není,“ tvrdí do několika bund zachumlaný muž.
Fakt, že o tuto střechu nad hlavou brzo přijde, ho samozřejmě mrzí. „O tom, že to tu shodí, se mluvilo už dlouho. Opravdu to není zase jen nějaká kachna?“ ptá se. O budoucnost ale obavy nemá, prý už má ve Zlíně vytipované náhradní místo.
Ostatní patra torza jsou podobná tomu prvnímu. Posprejovaná masa betonu, sloupy, zatuchlina. Čerstvý vzduch zavane až na střeše, z níž vyrůstají desítky malých stromků.
Bourání začne v květnu
Střecha nabízí krásné výhledy - na jedné straně je vidět veliká budova segmentu či ještě dál nové domy na Podlesí, na druhé straně máte jako na dlani velkou část Zlína.
Po cestě dolů a ještě v momentě, kdy si celou stavbu prohlížíme z dálky, v člověku rezonuje jediné: takové neskutečné množství práce a materiálu přišlo vniveč. Nedalo by se s tím ještě něco udělat?
„Město v podstatě nikdy neuvažovalo o jiném využití. Objevily se názory, že by tu mohla být garážová stání, ale to je vzhledem k rozvržení budovy nemožné,“ vysvětluje Hlaváček.
Jako jediné myslitelné využití by se snad nabízelo, aby objekt posloužil pro kulisy filmu s postapokalyptickou tematikou. Ale ani k tomu už nedojde. Bourat by se mělo už během května.
