Pulce, o které se stará sameček a přenáší je na svých zádech, objevili ošetřovatelé přímo v teráriu loni v březnu. Odchytili je a přestěhovali do menší nádržky v zázemí zoo.
„Pulci jsou kanibalové, měli jsme obavu, aby se navzájem nepožrali,“ vysvětlil zoolog Pavel Shromáždil.
V květnu se z nich pak vyvinuly malé žáby. Z celkových sedmi jich přežilo pět. První návštěvníci je v expozici pod zámkem uvidí letos na jaře. Svůj domov zde našla od roku 2011 asi třicítka jedinců hned tří druhů pralesniček, kromě strašné ještě azurová a dvoubarvá.
„Teď mají žabky zhruba centimetr a jsou velmi aktivní, musíme si dávat pozor na případné útěky,“ poznamenala jejich ošetřovatelka Klára Tučová.
V dospělosti mohou být i pětkrát tak velké. Při tokání samci lákají samičky k páření hlasitým cvrčivým zvukem, který je slyšet do vzdálenosti několika metrů.
Malé pralesničky nyní třikrát do týdne dostávají potravu v podobě červů nebo cvrčků.
„Žabky mají ale nejradši drobné mušky, které se vyskytují na hnoji kolem slonince,“ usmívá se Shromáždil.
Jed běžné pralesničky usmrtí i 10 až 20 lidí
Pokud člověk zrovna není alergik, bez potíží si zlínské žáby může vzít i na dlaň.
„V lidské péči, když ji krmíme naším hmyzem, který jedovatý není, ztrácejí svou jedovatost také žabky,“ upozornil Shromáždil.
Jinak je tomu ale v přírodě jižní Ameriky, především Kolumbie, odkud drobní obojživelníci pocházejí. Žáby v pralesích loví jedovatý hmyz. Následně z kořisti jed vygenerují a ukládají si ho ve vlastním těle.
Běžná pralesnička ho mívá kolem jednoho miligramu, což stačí k usmrcení 10 tisíc myší. Taková dávka ale může bez potíží zabít i deset až dvacet lidí.
Není proto divu, že pralesničky patří mezi takzvané šípové žáby. Indiáni jsou schopni nahříváním žab jed z jejich těla vytáhnout. Poté v něm namáčejí šipky do svých foukaček, kterými zabíjejí například opice a další savce.
„Některé domorodé kmeny se proto žabek velmi bojí,“ doplnil Shromáždil.
