Jak to bylo u vás s hraním - věděla jste, že se stanete herečkou?
Nějaké ty vlohy se u mě projevovaly asi odmalinka. Narodila jsem se do rodiny dvou „normálních“ lidí, kteří byli vzdělaní a vedli poklidný život. A najednou já - malý temperamentní komediant, který se furt předváděl. „Malá herečka,“ říkali pořád. A tím mě asi „zakleli“. Ještě říkali, že budu možná striptérka, jak jsem se pořád svlékala, ale to naštěstí nevyšlo.
Jak jsem se dozvěděl, vaše maminka Monika pracuje ve farmaceutickém průmyslu, otec Dušan ve strojírenství. Kde se tedy vzal ten talent?
Myslím si, že ho ve mně hodně pěstovala herečka Marie Doležalová, moje nejlepší kamarádka, se kterou jsem vyrůstala, bydlela v Trutnově ve vchodu naproti. Byla to ona, kdo mě nějak tvaroval a kdo mi řekl, že existuje herecká konzervatoř. Jestli existuje nějaký Božin, tak to byl on, kdo mi tu Marii šoupnul takhle blízko.
Monika Timková Monika Timková (24) se narodila v Trutnově. Maminka Monika pracuje v farmacii, otec Dušan ve strojírenství. Má o rok staršího bratra Dušana, se kterým bydlí v Praze. Vystudovala hereckou konzervatoř a nyní se vzdělává na UJAKu v oboru Sociální a mediální komunikace. Je zadaná, její partnerem je Jakub Štáfek známý ze seriálu Ulice. Zahrála si v Ordinaci v růžové zahradě 2 či ve filmu Kameňák 4. Hraje v pražském Divadle Palace. |
Letos jste se dočkala první hlavní role v pohádce Princezna a písař, kde hrajete po boku Matouše Rumla. Oslovili vás přímo, nebo jste si musela projít castingem?
Šlo o casting, na který jsem přišla přesně na čas, jelikož jsme měli s Divadlem Palace nějaký zájezd a věděla jsem, že moc času nemám. Když jsem tam přicupitala, najednou jsem viděla asi miliardu holek různých typů a věděla, že pokud je nepoprosím, abych šla dřív, že nestihnu včas odjet. Holky mě naštěstí pustily se slovy: ‚Jestli to vyhraješ, tak náš naštveš‘. Já: ‚Ne, nebojte, podívejte se na mě, vůbec nevypadám jako princezna‘. Nakonec jsem zkusila pár věcí přímo s Karlem Janákem a odešla. Pak přišla SMS, že jsem prošla do dalšího kola, kde bylo asi třicet holek a až poté bylo třetí kolo, kde nás bylo pět. Tam už to bylo hodně napínavé, dokonce jsem slyšela, jak si tým mezi sebou šeptal: ‚Ta má divný nos, je vysoká‘, což nebylo příjemné, ale nakonec mi řekli, že jo. A bylo. V životě by mě nenapadlo, že si zahraju princeznu, přísahám.
Kdo vám během jarního natáčení pomáhal nejvíc?
S každým natáčením se nějak učím. U téhle pohádky jsem byla zcela nepolíbená a hned na začátku jsem zjistila, že všechno má svá pravidla. Když jsem totiž přišla na plac, byla jsem energická a pořád jsem měla potřebu mluvit, jenže se vzápětí ukázalo, že to není to nejlepší, co člověk může udělat, že se to jednoduše neodpouští. Velmi rychle mě sesekali a pochopila jsem, že se musím jen koukat. Geniální byl Matouš, který se srdcem na pravém místě radil, jak to zahrát lépe, kdy do toho dát víc šťávy a podobně. A příjemné bylo i setkání s Jiřím Bartoškou, Petrem Nárožným nebo Marošem Kramárem. Sešli se tam dobrý chlapi.
Jak se ve filmu vyřešilo, že jste točili na jaře?
Měli jsme přiznané od začátku, že to nebude klasická zimní pohádka, takže nám sníh nechyběl.
Teď se nabízí, co chcete dělat dál. Máte nějaké mety, nebo máte pocit, že si je ještě nemůžete dovolit?
Mety určitě nemám, naopak děkuji za každou práci, která v dnešní době přijde. Je to pro mě čest. Věřím, že se pohádka bude líbit, a já si dávám úkol, abych se zlepšovala. To je asi ta největší meta.
Boj v soutěži krásy
Když se na vás dívám, z fleku byste mohla do soutěží miss. Nevedou vás v nějaké modelingové agentuře?
Budete se asi smát, ale jelikož ještě studuju, přihlásila jsem se do Miss Academia, což je soutěž krásy pro vysokoškolačky. Vůbec nechápu, proč jsem tam šla. Už ten ranní test inteligence mě v tom utvrdil, ale najednou jsem v desítce nejlepších, jedu na soustředění a pak bude finále. Občas něco nafotím, ale rozhodně si nemyslím, že bych byla nějaká prvoplánová krasavice. Navíc modeling není nejlehčí práce.
Poměrně čerstvě randíte s hereckým kolegou Jakubem Štáfkem, který byl v dlouholetém vztahu. Jak se to přihodilo, že jste se do sebe zakoukali?
Ono je to poměrně čerstvé. Kuba byl ve vztahu, já taky, ještě to tak nějak doznívá, a náhodou jsme se viděli Varech, kde mi to všechno bylo tak nějak jedno. Pak jsme se potkali znovu, pořád mi to bylo jednou, poté jsme odjeli na dovolenou, furt mi to bylo jedno, a pak se to najednou všechno změnilo. Přiznám se, že vedle sebe potřebuji velkého chlapa, který má velký ruce. A Kuba má krásné ruce. Bylo mi jedno, kdo je a co je, ale ty ruce... na ty mě asi sbalil.
Jak budete trávit vánoční svátky?
Někdy dvaadvacátého nebo třiadvacátého si je udělám s Kubou a pak pojedu k našim. Té velké holce bude zase pět, budou se rozdávat dárky, přijedou babičky a bude nám fajn. Na to se vážně moc těším.
A zásadní otázka - jakou pohádku si pustíte?
Dobrá otázka, protože proti naší pohádce Princezna a písař jdou ve stejnou dobu Tři oříšky pro Popelku. Trochu nám to zavařili, takže bude dilema, na co koukat. Ale určitě si pak dáme Šíleně smutnou princeznu a S čerty nejsou žerty. Tu miluje babička, takže na tu koukáme tak nějak povinně. Ale rádi.
