Vcházíme do předsálí bočním vchodem, v přítmí nevelké haly je patrné dřevěné obložení, věšáky, nástěnka s plakáty. Jako by se tady nic nezměnilo a večer se mělo zase hrát.
Pokračujeme do ztichlého promítacího sálu, který si stále udržuje svoji atmosféru. V případě válečné katastrofy by se ale okamžitě změnila. Útočiště by tady nalezlo devět stovek lidí.
„Za obložením jsou ukryté protitlakové dveře, kterými by se hermeticky uzavřely boční vchody do sálu. Sedačky by tady zůstaly a evakuovaní lidé by v nich seděli,“ popisuje vedoucí oddělení krizového řízení a obrany zlínské radnice Václav Kostelník.
Protiatomových krytů ubýváMěsta na údržbu krytů nemají peníze, například ve Zlínském kraji už je jen 61 stálých krytů pro necelá čtyři procenta obyvatel. |
Skryté zůstávají i přívody vzduchu a potřebné vybavení filtroventilace. Bylo třeba, aby divák netušil, že je v krytu.
Sestupujeme sálem k pódiu, na kterém jsou rozložené hudební nástroje. Jen obtížně si teď lze představit situaci, která by sem lidi přivedla za jiným než kulturním zážitkem.
Po pravé straně se ale nacházejí nenápadné dveře ze sálu. Otvíráme je a vcházíme do malého prostoru, odkud vedou schody nahoru, kterými se dá vyjít ven, ale také dolů - do strojovny. Sestup je uzavřen těžkými železnými protitlakovými a protiplynovými vraty. Není se čemu divit, je to příchod do srdce krytu.
Železné postele, spacáky, ešusy
Klesáme úzkou chodbou, jiné tady ostatně ani nejsou. Přicházíme do místnosti s obrovskými nádržemi na vodu. Znějí dutě. Vedle nich stojí čerpadlo, je tady také přívod vody.
„Nádrže jsou prázdné a voda je vypnutá, v případě potřeby se ale dají rychle naplnit,“ vysvětluje Vladimír Bakala z oddělení krizového řízení a obrany magistrátu.
Podzemí je vybílené, na stěnách visí jeho plány. Je zde příjemný chládek, kolem patnácti stupňů.
Postupujeme dál a nad hlavami se nám plazí rozvody vzduchu a filtroventilace: černé potrubí, se kterým stojí a padá funkčnost krytu. Jsme ve strojovně. Bakala na ukázku zapíná jeden agregát a ozývá se mohutné hučení. Tak se nasává a filtruje vzduch.
Odsud vedou nízké dveře do malého skladu s velkými bednami. „V nich je sedmadvacet vzduchových filtrů,“ upřesňuje Bakala.
Následuje další chodba, už ne tak úzká. Po jejích krajích jsou padákovými plachtami zakryty dva regály s nouzovým materiálem: matracemi, železnými postelemi, spacími pytli. Opodál je igelitový pytel plný ešusů.
V rohu stojí opřená tři polní lehátka. Pod nimi je prázdný umělohmotný odpadkový koš.
Záložní zdroj elektřiny by sem museli přivézt
Do duše našince se vkrádají pochybnosti, jestli tady všechny ty věci nejsou spíš pro formu. Navíc když zde chybí jedna podstatná věc - záložní zdroj elektrické energie. Ten by ale přivezli až v případě aktivace krytu.
„Primárně jde o kryt proti tlakové vlně způsobené zbraněmi hromadného ničení. Má odolat také přímým zásahům dělostřeleckých granátů a raketometů malých i velkých ráží,“ říká Kostelník.
Pokud by měl být využit jako kryt chemický, musely by se nakoupit speciální filtry.
„Pokud by lidé měli zajištěný přísun jídla, mohli by tady vydržet dva až čtyři dny. Když by se přerušila dodávka elektrické energie, doba pobytu by se snížila na dva tři dny,“ odhaduje.
Kino Květen ve zlínské části Malenovice nadále slouží také jako kryt.
Když postupujeme dál labyrintem chodeb, v nichž se člověk bez doprovodu lehce ztratí, dostáváme se do místnosti se septikem. V podlaze je malý otvor, vede jím potrubí, dole ve tmě se leskne vodní hladina.
Díra by v případě kritické situace posloužila i jako WC, protože sociální zařízení je pouze nahoře u vstupu do kina.
Přenocování pro bezdomovce
Jdeme dál a míjíme na stěně visící cedulku s nápisem Nouzový východ. „Ten musí mít každý kryt,“ připomíná Kostelník.
Po pár desítkách vteřin pochodu se dostáváme do dlouhé chodby, která je zakončena schody, vedoucími ven. Nouzový východ vyúsťuje nedaleko kina Květen a je chráněný železnými dveřmi. Bezdomovci se přes ně ale dokáží dostat a v podzemí tráví noci.
„Pořád vyměňujeme zámky,“ postěžují si zaměstnanci města.
Vracíme se k hlavnímu východu. Kroky se ozývají v úzkých chodbách. Na toho, kdo není na stísněný prostor zvyklý, může padnout úzkost. A ani si nechce představovat, že by zde musel zůstat několik dní.
Kromě jídla, léků a dalších osobních věcí, které jsou součástí evakuačního zavazadla, by si nemohl vzít nic. Žádné cigarety, alkohol, případně domácí mazlíčky. Zvířata do krytu nesmějí.
Navíc tady není signál, takže nepřipadá v úvahu používání mobilu nebo poslouchání rádia, nemluvě o televizi.
Co by si však lidé měli „přibalit“ určitě, je kázeň a trpělivost. Jaký rozdíl oproti časům, kdy se v kině Květen promítaly skvělé filmy.
Podívejte se do protiatomového krytu ve Strahovském tunelu:
3. května 2011 |
