V záplavě bezduchých a uniformních novodobých rozhleden se jen velmi obtížně hledají stavby architektonicky hodnotné a zároveň vhodně umístěné tak, aby poskytovaly skutečně široký rozhled po krajině. Jednou z těchto nemnohých výjimek je vyhlídková věž na vrchu Vartovna (651 m) ve Vizovické vrchovině, jež si získala mezi místním lidem lichotivou přezdívku valašská Eiffelovka.
Syrákov versus Sirákov
Nejblíže je to k rozhledně z obce Seninka, kterou zmiňuje druhá sloka známé lidové písně Vysoký jalovec (nad Seninkú hóra zelelele zelelele.....). To by však byl příliš laciný a krátký výlet. Mnohem zajímavější je okruh přes Syrákov a Jasennou, nabízející sportovně i krajinářsky podstatně hodnotnější trasu.
Horské sedlo Syrákov je nejvyšším bodem silničního tahu mezi Zlínem a Vsetínem. Mění se tu kvalita asfaltu i zimního posypu, silniční předěl bývá často též předělem různého počasí na zlínské a vsetínské straně hor.
Bývá tu mnohdy nevlídně, zima a syrovo a odtud prý pochází název Syrákov. Jiní zase říkají, že tu dříve stávaly salaše a v nich se vyráběl sýr. Dnes tu stojí motorest přebudovaný na hotel, který se jmenuje Sirákov. Měkké "i" najdete také na autobusových jízdních řádech.
Syrákov, nebo Sirákov?
Majitel hotelu, který je údajnou příčinou záměny hlásek, vysvětluje veřejnosti původ názvu od slova "osiřelý" (kopec). Nabízí se však také síra, resp. sirovodík obsažený v některých podzemních vodách zdejšího kraje. Ten ovšem nevábně zapáchá a pro hotel by byl ještě horší vizitkou než syrové počasí.
Někteří místní patrioti, zvláště pak z obce Jasenná, kam je to ze Syrákova spádově nejblíže, nesou měkké "i" s velkou nelibostí a rádi by dosáhli původního stavu s tvrdým "y", který vyplývá ze starých dokumentů a katastrálních map.
Na druhou stranu měkké "i" se objevuje již na letité turistické mapě, v níž je namísto Zlína komunistický Gottwaldov, takže majitel hotelu je v tom zřejmě nevinně.
Pro někoho úsměvný, pro jiného vážný jazykový spor každopádně svědčí o tom, že se nacházíte v kraji, kde úcta k tradicím a minulosti doposud žije. O tom se ostatně můžete přesvědčovat průběžně na celé trase tohoto výletu.
Tam kde vartovali portáši
Ze Syrákova vede k rozhledně na kopci Vartovna žlutá značka v délce tří kilometrů. Jde se převážně typicky hospodářským lesem po cestě sjízdné těžební technikou. Podle toho některé úseky patřičně vypadají, takže při teplotách nad nulou je dobré připravit se na hodně kluzké úseky s lepivým a mlaskajícím blátem, které nenechá vaše nohavice ani pohorky v žádném případě čisté.
Výhled z Vartovny
Občas se les otevře a jsou vidět horské louky se samotami na protilehlých úbočích kopců. Mezi stromy se také míhá majestátní silueta vytoužené valašské Eiffelovky. Závěrečný výstup k ní vede loukou kolem starého sadu a krásné samoty u lesa. U ní na pastvině zahlédnete ovce, kozy i osla a na dvoře na šňůře sušící se bílé plínky.
Tvrdé živobytí z půdy vezdejší tu dobývá mladá rodina s malými dětmi. Pokud máte zájem, lze se u nich ubytovat, případně na pár dní vyměnit vysedávání u počítače za romantickou dřinu soukromého zemědělce na valašském kotáru.
Kopec s valašskou Eiffelovkou se jmenuje Vartovna, jelikož v pohnutých dobách 17. a 18. století vartoval (tedy strážil) okolní terén před nájezdy nepřátelských band z nedalekých Uher.
Stráž tu drželi příslušníci valašské domobrany zvaní portáši. Jednoho z nich v betonové podobě si můžete prohlédnout v již zmíněné Jasenné. Stojí u silnice před budovou bývalého fojtství coby připomínka slavné valašské minulosti.
Elegantní kráska z oceli
Lepší místo na rozhlížení se po krajině než Vartovnu asi nelze v okolí vymyslet lépe. Dříve tu patrně zcela chyběl les a výhledu nic nebránilo. Vyhlídková plošina dnešní rozhledny se však musela nainstalovat až do úctyhodné výše 35 m, aby bylo přes vzrostlé stromy vidět.
Usedlost pod Vartovnou
Vyhlídka je vskutku parádní a obsáhne prakticky celé Valašsko od Radhoště po Zlín nebo chcete-li od Javorníků po Hostýn. Za příznivého počasí se ukazují i hřebeny slovenských hor. Avizované Západní Tatry jsou však dost málo pravděpodobné, protože nadmořská výška Vartovny je přece jenom hodně nízká. Kvůli ní není vidět ani Lysá hora, která je na vyhlídkovém panoramatu mylně zaměněna se Smrkem.
Zdaleka viditelná rozhledna má tvar kovové spirály s točitým schodištěm, kterou doplňuje kamenný sokl. Rozhodně se nejedná o nějaký obyčejný železný stožár, ale elegantní konstrukci hezky zapadající do okolní přírody a krajiny.
Vyhlídková plošina
V roce 2010 byla dokonce nominována na ocenění Stavba roku Zlínského kraje. Je vysoká 37 metrů a má celkem 213 schodů. Otevřena veřejnosti byla 17. listopadu 2009. Výhodou je volný vstup v kteroukoli roční dobu, vstupenky a suvenýry se prodávají pouze v sezoně. Výstavbu hradila z 90 % Evropská unie, přičemž součástí projektu je i 34 km dlouhá síť naučných stezek.
Příště vlakem po Baťově železnici
Cesta plná překrásných scenérií vede z Vartovny do Jasenné, ovšem nikoli nejkratší možnou trasou naučné stezky, ale oklikou po turistických značkách přes Vrchy, Tanečnici a Ublo.
Příjemná a nenáročná procházka horskými loukami a pastvinami s všudypřítomnými krávami a ovcemi navozuje představu východokarpatských polonin. Geografickou příslušnost k Moravě však dokládají četné solitérně stojící hrušky místních poloplaných odrůd. U jedné z nich nechala obec Ublo zřídit vyhlídkový altánek zvaný U hrušky.
V Uble, kde mají ovce snad v každé druhé zahradě, žlutá turistická značka přechází po betonovém mostě terénní zářez tzv. Baťovy železnice, která se stavěla v letech 1934-51.
Most nad Baťovou železnicí v Ublu
Násep Baťovy železnice v Ublu
Měla vést z Vizovic do Valašské Polanky s cílem spojit Zlín po kolejích se Slovenskem. Stavba nebyla dokončena, zbyly však po ní nepřehlédnutelné náspy a zářezy, dnes využívané jako místní komunikace nebo cyklostezky.
A právě po tělese bývalé Baťovy železnice vede nejkratší a nejpohodlnější cesta z Ubla do Jasenné pod Syrákovem. Tím se uzavírá okružní putování kolem rozhledny na Vartovně. Pozoruhodné je, že projekt dokončení Baťovy železnice se dostal kolem roku 2008 do návrhu zásad územního rozvoje Zlínského kraje. Takže možná za pár let se k valašské Eiffelovce výrazně přiblížíme vlakem.
Může se hoditJak se tam dostat: Itinerář trasy: Mapa: |
