"V Kroměříži byla tehdy situace možná vůbec nejhorší z celé republiky. Sociálněprávní ochrana dětí nás ve městě prostě nechtěla," potvrdila zakladatelka Fondu Marie Vodičková.
Dva KlokánkyJeden domov pro děti na Kollárově ulici v Kroměříži má pět třípokojových bytů, druhý na Havlíčkově ulici je větší o dva podobné byty. Kapacita obou je 48 dětí. V případě nutnosti je možné počet dětí navýšit. Oba Klokánky mají krizové telefonní číslo, na které je možno volat v případě, kdy dítě potřebuje okamžitou pomoc a přijetí do Klokánku:
|
Přesto v pátek kroměřížská pobočka Fondu oslavila 15. výročí. Hlediště sálu v Domě kultury zaplnilo na 600 hostů, kteří jsou s Fondem nějak spojení. Od sponzorů až po děti, kterým pomohl.
Často už jsou dospělé, mají vlastní rodiny, přesto přijely poděkovat. Ty menší zase přivezli náhradní rodiče. Za sedm let, co Fond v Kroměříži provozuje i zařízení pro ohrožené děti Klokánek, jím prošly stovky dětí.
Na samém začátku přitom Petruchová čelila trestním oznámením úřadů, které tvrdily, že unáší děti (více o trestním oznámení si můžete přečíst zde). Tři zanedbané sourozence, které opustila matka, tehdy odvezla do jednoho z Klokánků v Čechách. Úřady se do ní pustily i přesto, že měla souhlas otce dětí.
Útočiště v Kolkánku našel i chlapec před maturitou
Současnost je mnohem veselejší. Už v roce 2006 se podařilo otevřít první Klokánek, o dva roky později další. Na pohled jsou to obyčejné domy v běžné ulici, dohromady je v nich dvanáct bytů a 48 dětí.
Byty jsou obyčejné, s kuchyní a dětskými pokojíky vždy pro dvě děti. Dvě jsou i pěstounky, které se u nich střídají po týdnu. "Funguje to skutečně jako rodina. Tety normálně vaří, uklízejí, perou a nakupují společně s dětmi. Když je v bytě miminko, má postýlku u tety v ložnici, jako to mívají maminky," vysvětluje Petruchová.
Klokánek poskytuje zázemí dětem týraným, zneužívaným nebo zanedbávaným, ale i těm, které nemají kam jít. Třeba jako kluk, kterého otčím vyhodil z domu krátce před maturitou. "Svěřil se učitelce, že bude muset ze školy odejít. Ta ho přivedla," vypráví Petruchová. V Klokánku už zůstal, spolu s tetami oslavil maturitu a odešel na vysokou. Dnes je z něho dospělý, samostatný muž.
Děti potřebují hlavně blízkého člověka
Na dveře Klokánku zaklepala i malá holčička, jejíž maminka zemřela na rakovinu. Ještě před smrtí však napsala notářsky ověřenou prosbu, ve které dcerku svěřila Klokánku. "Malá přišla se psem a papírem od notáře," vzpomíná Petruchová.
Každý večer před usnutím se zoufale držela tety za ruku, potřebovala blízkého člověka. Nejhorší období jí pomohli překonat v Klokánku, pak se odstěhovala do náhradní rodiny.
Častější jsou případy, kdy děti rodinu mají, ta se o ně nestará, nebo jim ubližuje. Týráním si prošel i malý Dominik, jehož případ plnil televizní zprávy a stránky novin. Zažil léta týrání, odpírali mu jídlo, nutili ho chodit v botách plných rýsováčků. Zachránila ho školní docházka a pozorná učitelka. Rodiče soud poslal na šest let do vězení, podmíněně odsoudil i dvě sociální pracovnice, které na rodinu dohlížely.
Dominika pak čekaly měsíce putování z nemocnice přes dětský domov do psychiatrické léčebny. Tam poznali, že kluk, který byl od začátku nechtěné dítě, potřebuje hlavně péči, a kontaktovali Fond.
Zázemí našel osmiletý Dominik i s o rok starší sestrou v náhradní rodině. Dominik je prý pyšný na jedničky ze školy, hraje na klavír, sportuje. "Jeho výchově jste dali skvělý základ. Mimo jiné i za to vám patří náš upřímný dík," vzkázali pěstouni kolegyním v Klokánku.
