Třiadvacetiletého Karla Křížka z Kolína už nebavilo stát mámě u sukně, a tak si našel vlastní byt v Mostě. "Chtěl jsem větší volnost," říká Křížek. A není jediný. Téměř sto dvanáct tisíc lidí ve věku patnáct až devětadvacet let žije v domácnosti samo.
Zároveň se rozpadá každé druhé manželství a každé čtvrté hospodařící domácnosti tak vládne jednotlivec. Vyplynulo to z průzkumu Českého statistického úřadu.
Takových domácností navíc mezi lety 2002 a 2009 přibylo 276 tisíc. Zvýšil se jak počet samostatně žijících dospělých a seniorů, tak i mladých lidí.
V celosvětovém měřítku se Češi drží zhruba v průměru, větší maminčini mazánci jsou Italové, doma to naopak moc nedrží Dány či Finy.
"Rodině, jak jsme ji znali, se v dnešní společnosti nevede tak dobře jako dřív a spousta se jich rozpadá. Lidé se pak rozcházejí každý do svého, mladí lidé spíš bývají 'single' z vlastní vůle - dnes pro ně není tak lehké založit rodinu," vysvětluje nárůst jednočetných domácností sociolog Martin Potůček.
Nejvíce sami bydlí senioři
Vzestup jednočlenných domácností je i důsledkem stárnutí populace, mezi samostatně hospodařícími jednotlivci totiž převažují senioři. Loni žilo v domácnosti jednotlivce více než 650 tisíc osob nad šedesát let.
Zatímco senioři by společnost v domácnosti spíš uvítali, mladí se osamostatňují, protože touží po větší svobodě.
Takový je i případ Karla Křížka. "Měli jsme malý byt a musel jsem daleko dojíždět do práce. Také jsem ale nechtěl být tolik pod dohledem," vysvětluje Křížek.
Nedostatku peněz se nebojí, už od maturity pracuje. Byt zčásti zaplatil ze stavebního spoření, na zbytek si vzal hypotéku. "Splátky jsou vysoké skoro jako nájem, ale tady mám tu výhodu, že jsem ve svém," pochvaluje si Křížek.
Na rostoucí počet jednočlenných domácností zareagovali i výrobci domácích spotřebičů. Pro lidi, kteří hospodaří sami, jsou na trhu k dostání půllitrové rychlovarné konvice či sendvičovače jen na jeden toast.
Prodejci elektroniky však zvýšený zájem o tyto výrobky nezaznamenali. "I ve větší konvici jde totiž uvařit jedno kafe," říká Pavel Sláma, šéf sítě elektroprodejen Datart. "Spíš přicházejí zákazníci s tím, že bydlí sami a shání dvojplotýnku nebo mikrovlnou troubu, ve které se dá i vařit," připojuje.
Výrobky pro jednoho mohou být úspěšnější spíše ve velkých městech. Podle statistiků totiž platí, že čím menší velikost obce, tím nižší pravděpodobnost vzniku domácnosti jednotlivců mladých lidí.
Nejvíc se tak trend růstu jednočetných domácností projevuje v Praze, kde každý pátý Pražan starší patnácti let bydlí sám.
Naopak nejmenší podíl jednočlenných domácností je v Jihomoravském, Plzeňském, Pardubickém a Zlínském kraji.
Někteří si totiž bydlení u rodičů nemohou vynachválit. "Mám nižší životní náklady, panuje tu rodinná atmosféra a vzájemně si pomáháme s údržbou domu a zahrady. V rodinném domě mám lepší pocit než ve stísněném bytě," říká Josef z Neveklova ve středních Čechách. V jeho kraji je téměř 127 tisíc jednočetných domácností.
Italové jako maminčini mazánci
V rámci mezinárodního srovnání lze narazit na dva extrémy. Na jedné straně jihoevropané, kteří od rodičů odchází až v pozdějším věku, na druhé straně Seveřané, kteří se osamostatňují dříve.
"Třeba v Itálii žije ve věku třicet let stále ještě čtyřiatřicet procent Italů a sedmadvacet procent Italek u svých rodičů. Je tu totiž přímá vazba mezi opuštěním rodičovské domácnosti a životem v partnerské domácnosti," říká Ondřej Nývlt z Českého statistického úřadu. Jinými slovy, dokud si nenajdou partnera a nezaloží s ním rodinu, bydlí u rodičů.
V Dánsku a Finsku naopak bydlí dva z deseti dvacetiletých mužů v samostatné domácnosti, v Itálii jen jeden ze sta.
Podle Nývlta i v Česku lze očekávat další nárůst domácností, kde žijí mladí lidé sami. "Bude to ale výsledkem toho, že mladí budou tuto volbu brát jako mezistupeň mezi odchodem z rodičovské domácnosti a životem v partnerském vztahu," dodává Nývlt.
