Hra Colina Higginse, jejíž premiéra se v Hradišti odehraje příští sobotu, je nazvaná podle dvou hlavních postav. Harold je ani ne dvacetiletý pesimista posedlý myšlenkami na sebevraždu, Maude osmdesátiletá dáma, která miluje život.
Potkají se na cizím pohřbu. A ona mu od základů změní život. Příběh proslavilo filmové zpracování z roku 1971, i na divadle je však vděčným evergreenem.
Jak se stalo, že hrajete až v Uherském Hradišti?
Oslovila jsem Slovácké divadlo sama. Přijela jsem se do Uherského Hradiště před časem podívat a v jedné z rolí jsem viděla i Pepíčka Kubánika. A říkala jsem si, že bych si s ním moc chtěla zahrát. Harold a Maude je pro naši dvojici ideální. Tak jsem požádala vedení divadla, jestli bych si nemohla nadělit takový krásný opožděný dárek k osmdesátinám a zahrát si osmdesátiletou Maude a on mého Harolda.
Postava Maude je vám svou povahou nesmírně blízká. Pózuje sochaři, leze po stromech, v zoologické zahradě ukradne tuleně, zkrátka si užívá života.
To ano, také už jsem ji hrála několikrát, nejdřív v Městských divadlech pražských a pak s boleslavským divadelním souborem. Každý z režisérů přistupuje k předloze po svém, Maude je však pořád stejně nádherná postava. Za celou dobu neřekne v představení jedinou větu, která by se protivila mé duši. Skutečně si umí užívat života. Hra je to nejenom vtipná a chytrá, ale také nesmírně svobodná. Maude ví, že nestačí jen zvolit si správnou cestu, že ta cesta musí být i člověku příjemná.
Svobodomyslná Maude, která miluje život, nakonec zemře. Co se stane s Haroldem?
To víte, že je nešťastný, chtěl se s ní oženit, ona byla ženou jeho života. Ona ho však vyvedla na světlo a on má po její smrti možnost se stát další podobnou Maude pro někoho jiného.
Josef Kubánik v žertu říká, že se bojí, že vám zkazí herecký koncert.
Tak to je přesně naopak. Já se bojím, že to pokazím jemu. On nemůže nic zkazit, je úžasný Harold. Vždyť jsem si ho vybrala!
