Augustin Navrátil byl prorok z Lutopecen

DISIDENTI JIŽNÍ MORAVY - "Za svého života jsem se nesetkal se statečnějším člověkem, jeho odvaha hraničila až s extrémem, takže jsem pochyboval, jestli je to vůbec možné. Bez takových lidí by se však nikdy nic nedalo skutečně do pohybu," soudí o katolickém aktivistovi Augustinu Navrátilovi jeho dobrý přítel, chartista a disident, páter František Lízna.

Augustin Navrátil | foto: archiv

Augustin Navrátil, soukromý zemědělec z Lutopecen u Kroměříže, který zemřel 2. května 2003 ve věku 74 let, proslul zejména peticí za všeobecnou náboženskou svobodu, toleranci a nezávislost na tuzemské totalitní moci, kterou na přelomu let 1988 a 1989 podepsalo přes 600 tisíc "znormalizovaných" tuzemců.

"Kroměřížští policajti byli z Augustina Navrátila hrozně nešťastní," vzpomíná František Lízna. "On byl totiž velice inteligentní, nastudoval si všechny zákony včetně dohod z Helsinek a nakonec je vždycky nějak převezl," dosvědčuje páter Lízna.

"Pokud dnešní papež Ratzinger ve své životopisné knize popisuje, že při jeho kněžském svěcení zazpíval ptáček, což on pokládal za šťastné znamení, tak při pohřbu Augustina Navrátila štěbetaly všechny vlaštovky z okolních polí, na kterých se Augustin Navrátil tolik nadřel," vybavuje si František Lízna.

disidenti jižní moravy

Ke dvacátému výročí listopadu 1989 připravila brněnská redakce MF DNES unikátní seriál o disidentech jižní Moravy.
Jaké byly hlavní události protikomunistického odboje v 70. a 80. letech minulého století v kraji? Kdo byli hlavní představitelé disentu, jaké jsou jejich příběhy i názory na minulost i současnost?

Čtěte seriál od bývalé brněnské disidentky a nyní redaktorky MF DNES Jany Soukupové.

"Pokud měl Augustin Navrátil při svém pohřbu daleko víc ptáčků než papež při svém svěcení, dá se to vysvětlit tím, že Navrátil byl prorok. Což si myslím i já," dodává František Lízna, který jako jeden z posledních viděl i krásně pokojný obličej zesnulého v rakvi.

Ležel moci v žaludku

Augustin Navrátil se narodil 22. prosince 1928 v obci Lutopecny u Kroměříže, kde žil až do své smrti. Byl prvním synem v rodině malorolníka, po něm přišla ještě mladší sestra a bratr. Ze své rodiny si přinesl velkou lásku k půdě a hospodářství, takže celý životměl takzvané záhumenkové hospodářství.

A výnosy z něj daleko větší než jézéďáci, třebaže mu zbyla jen ta nejhorší půda, kterou nezabralo zemědělské družstvo jen proto, že je nemohlo obdělávat těžkou technikou.

"Poněvadž má devět dětí (pět synů a čtyři dcery), byl průměrný plat na jednoho člena jeho rodiny, včetně sociálních příplatků a příjmu manželky, asi 380 Kčs měsíčně, což je hluboko pod existenčním minimem," napsal o rodině Navrátilových historik Jan Tesař ve své studii Zamlčená diagnóza o zneužívání psychiatrie v Československu.

Boje s církví, státem i občany

Osud tohoto "vesnického proroka" je skutečně nepřetržitým sledem bojů s malostí a zbabělostí církve, státní moci, věřících i běžných občanů. Jeho podání, rozklady i dopisy na nejrůznější úřady včetně jeho slavných petic nezapřou člověka ve psaní a argumentaci zběhlého. I když nemohl studovat, vždycky hodně četl.

"Doma měl mnoho spisů beletrie, ale ještě víc knih politických, náboženských i z oblastí psychologie, psychiatrie či práva," vzpomíná manželka Augustina Navrátilová. "Vždycky ho zajímala i politika a veřejný život, takže byl členem Orla a měl různé funkce v Československé straně lidové," dodává.

Po únoru 1948 ho komunisti za jeho aktivity postavili před takzvaný Lidový soud. "Z tohoto si však nic nedělal, byla to pro něho fraška a ze soudu odešel," vzpomíná manželka. Pak to s ním komunisti zkusili jinak a nabídli mu účast v zemědělské komisi Místního národního výboru v Lutopecnách. Jenomže i tady prosazoval Augustin Navrátil vlastní názory. Takže ho brzy vyloučili.

Propustili ho s ujištěním, že nikde práci nesežene

Po vojně zůstal jako civilní zaměstnanec u vojenské správy v Kroměříži. Jenomže přišly revoluční události v Maďarsku a Navrátil dal najevo, co si myslí o jejich násilném potlačení komunistickou mocí.

"Propustili ho s ujištěním, že nikde práci nesežene. Přitížilo mu i to, že jeho rodiče nechtěli vstoupit do JZD," vzpomíná Augustina Navrátilová. "Nakonec sehnal práci u Českých drah jako posunovač, ale po zásahu komunistů ho přiřadili na vykládání uhlí z vagonů. U Českých drah nakonec pracoval až do důchodu, po určité době se stal hradlařem v Bezměrově a Postoupkách," uzavírá Augustina Navrátilová, rozená Bazalková, s níž se Navrátil oženil 19. listopadu 1955.

"Co bych vám měla o něm říkat? Že mi moc schází," shrnula jeho žena a matka společných devíti dětí.

Augustin Navrátil se prostřednictvím časopisu Rodina a škola seznámil s dalšími rodinami s hodně dětmi. "Všechny tyto rodiny byly věřící a při svých setkáních si vyměňovaly zkušenosti z oblasti diskriminace pro svou víru a přesvědčení. Na přelomu 60. a 70. let psal manžel do novin právě o početnějších rodinách a obracel se i na příslušná ministerstva nebo do televize," vybavuje si Augustina Navrátilová.

Chartu podepsal jako jeden z prvních

Za normalizace v 70. a 80. letech pak bojoval ještě usilovněji proti odstraňování křížů, božích muk a svatých soch či obrazů ze svého okolí. Tehdy zorganizoval svou první podpisovou akci. Jako jeden z prvních podepsal také Chartu.

"Při návštěvě poslance a předsedy tehdejší Československé strany lidové Josefa Plojhara vystoupil manžel se svými názory veřejně. A byl trestně stíhán. Načež ho po vzoru sovětských metod poslali na vyšetření do Psychiatrické léčebny v Kroměříži, kde ho na uzavřeném oddělení shledali duševně nemocným s diagnózou paranoia kverulans. Pak měl celých sedmnáct let takzvaný psychiatrický dozor a do psychiatrické léčebny v Kroměříži nebo Olomouci ho zavřeli ještě několikrát," popisuje manželka "východní" metody v boji "s vnitřním nepřítelem".

Zvláště krutě se k němu Státní bezpečnost zachovala, když se angažoval ve vyšetřování vraždy tajně vysvěceného kněze Přemysla Coufala. Tu spáchala s největší pravděpodobností sama StB. Augustina Navrátila navštívila Coufalova maminka a příběh svého syna mu vyprávěla. Navrátil okamžitě rozeslal otevřený dopis, ve kterém žádal důsledné vyšetření úmrtí tajného kněze.

"Tehdy u nás StB udělala domovní prohlídku a otce odvezli do vězení. Několik týdnů jsme vůbec nevěděli, kde je," vzpomíná dcera Pavla Říhová. "Po soudu byl opět dlouhou dobu na uzavřeném oddělení kroměřížské psychiatrie," končí své vzpomínky.

Ocenily ho vlastní děti a při pohřbu i vlaštovky

Umísťování Augustina Navrátila na uzavřená oddělení blázinců skončilo až politickým převratem v listopadu 1989. Právně i společensky ho rehabilitovali, takže se okamžitě zapojil do veřejného života.

Vstoupil do KDU-ČSL, kde ho nejprve zvolili do širšího celostátního vedení. Na konci 90. let však začal Augustin Navrátil už příliš hlasitě kritizovat politikaření a různé vnitřní spory uvnitř téhle strany, které předhazoval, že "zapomíná na obyčejné lidi a hlavně na závaznou křesťanskou morálku".

Takže ho spolustraníci z KDU-ČSL donutili k rezignaci. Augustin Navrátil pak kandidoval do Poslanecké sněmovny za Pravý blok, ale tohle uskupení neuspělo a věčný bojovník rezignoval.

Když pak 2. května 2003 ve věku 74 let zemřel, do Lutopecen se sjel kdejaký církevní hodnostář. A řečnil nad jeho rakví. "Já jsem se za ty opatrnické projevy moc styděl," líčí jezuitský kněz František Lízna coby přímý svědek posledního obřadu pozemské pouti Augustina Navrátila.

"Zato štěbetání vlaštoviček, které se slétly při pohřbu tohoto proroka z Lutopecen, bylo tím pravým, co na jeho pohřbu zaznělo," končí svou vzpomínku Otec Lízna.

Kromě vlaštovek ho však milovali i jeho blízcí a ti, kteří ho dobře znali. "Velmi si svého otce vážíme a máme ho rádi pro jeho čestnost, pracovitost, skromnost a lásku k lidem i k vlasti, pro jeho víru a pro jeho nekompromisní postoj ke zlu, lži a přetvářce. Vždy nás měl rád a jeho lásku jsme pociťovali na každém kroku," napsaly o něm lékařce psychiatrického vězeňského oddělení v 80. letech jeho děti Augustin, Antonín, Václav, Ludmila, Stanislav, Marie, Irena, Pavla a Jana Navrátilovi.