Tomáš Baťa junior byl v kabině zlínských hokejistů bezprostředně poté, co...

Tomáš Baťa junior byl v kabině zlínských hokejistů bezprostředně poté, co získali v roce 2004 svůj dosud jediný titul. | foto: MAFRA

Tomáš Baťa junior: syn krále obuvníků se chtěl dožít baťovských 99 let

  • 3
Bylo tomu pět let, co zemřel Tomáš Baťa junior, syn slavného stejnojmenného podnikatele. MF DNES přináší vzpomínku na něj v symbolické "baťovské" podobě - jeho život líčí 99 vět a souvětí.

Fakta

  • Narodil se 17. září 1914 v Praze jako rakousko-uherský občan. Byl synem legendárního zakladatele firmy Baťa, Tomáše Bati.
  • Z rodného Zlína uprchl v roce 1939 před nacisty do Kanady. Od roku 1948 do 80. let řídil z kanadského Toronta firmu Bata s více než stovkou závodů v desítkách zemích celého světa. Do Zlína se poprvé vrátil až po listopadu 1989 a poté sem pravidelně jezdil.
  • Byl držitelem nejvyššího kanadského vyznamenání Řádu Kanady nejvyššího stupně (CC). V roce 1991 se stal nositelem Řádu T. G. Masaryka II. třídy. Měl syna a tři dcery.
  • Zemřel 1. září 2008 v kanadském Torontu, kde je pochován.

Vztah s otcem

Manželé Marie Baťová a Tomáš Baťa se poprvé potkali na vídeňském plese, brali...
Tomáš Baťa junior se svým otcem.

Manželé Marie Baťová a Tomáš Baťa se poprvé potkali na vídeňském plese, brali se v červenci 1912. Tomáš junior se jim narodil o dva roky později.

  • Byl jedináčkem, rodiče Tomáš a Marie jej sice nijak nerozmazlovali, přitom mu ale zařídili kvalitní vzdělání.
  • Jako školák si musel vést záznamy, za co utrácel kapesné, a později to samé vyžadoval od svých dětí.
  • Když na cestě autem do Brna vítr sebral šestiletému Tomíkovi už potřetí čepici a odvál ji do příkopu, otec ho z rodinného kabrioletu vysadil a poslal ho pěšky se čtyřiceti korunami v kapse na nejbližší železniční stanici, aby se vrátil sám vlakem do Zlína. Jenže Tomík peníze ušetřil a počkal si na vracejícího se otce u cesty. Obuvnický král ho pochválil a dovolil mu, aby si ušetřené peníze ponechal.
  • Jediný výprask prý dostal od otce za to, že jednou nedorazil do školy na kreslení.
  • Aby získal výuční list, učil se tři roky ševcovině a pak musel absolvovat dvouletou tovaryšskou praxi. Otec jej tehdy zaměstnal ve firmě jako dělníka, měl nejnižší plat a pracoval u pásu. Dělal i na kruhu nebo prodával boty před branou fabriky. Po práci v továrně následovalo po večerech školení z marketingu, technologie a dalších předmětů.
  • "S vlastními financemi býval na tom Toma hůře, jeho kapesné nebo první příjmy jako hospodářsky výchovný prostředek nestály za mnoho a navíc byly striktně kontrolovány," napsal Josef Vaňhara v knize Příběh jednoho muže a jednoho města.

Mládí

  • Otec mu pořídil učitelku jazyků, a než šel Tomík do první třídy, uměl anglicky, německy a znal základy francouzštiny. Přitom do školy chodil pěšky a bos, stejně jako ostatní.
  • V jedenácti letech byl poslán na gymnaziální přípravku do Anglie, cestu z Londýna do Zlína a zpět absolvoval úplně sám. Poté zamířil na internátní školu ve Švýcarsku, kde se učil francouzštinu. Zůstal zde do svých patnácti let.
  • Bylo mu necelých osmnáct, když 12. července 1932 jeho otec tragicky zahynul při leteckém neštěstí v Otrokovicích. Tomáš Baťa starší tehdy měl letět do Švýcarska. Jeho syn Tomáš tam připravil otevření nové prodejny.
  • Absolvoval školy a pracoval v Anglii, Švýcarsku či Belgii, jenže nastartovanou kariéru utnula druhá světová válka. Mnichovská dohoda zastihla Tomáše v Anglii. V březnu 1939 se ještě pohyboval v rodném Zlíně, ale poté zamířil do Švýcarska a odtud přes Británii do Kanady.

Spory se strýcem

  • Po smrti Tomáše Bati v roce 1932 se v jeho sejfu našla závěť s prodejní smlouvou. Podle ní firma přešla na Tomíkova strýce Jana Antonína.
  • Tomáš se svojí matkou Marií dostali jen zlomek skutečné hodnoty firmy (syn 22 milionů korun, jeho matka všechny nemovitosti a pět milionů korun).
  • O pravost smlouvy o prodeji firmy a dědictví rodinného obchodního kolosu vedl po válce složitý spor s Janem Antonínem Baťou, který tehdy rozjel vlastní podnikání z Brazílie.
  • "Vždy říkal: 'Ano, mezi mou a strýcovou rodinou byly spory, ale ve kterých rodinách nejsou. Nikdo však nemá právo očerňovat jméno Baťa'," vzpomíná jeho bývalý advokát Stanislav Knotek.
  • Soud nakonec v roce 1962 rozhodl ve prospěch Tomáše, kdy se Jan vzdal nároků. Oba spolu do roku 1965, kdy Jan zemřel, nepromluvili jediné slovo.
  • Stejně jako pozůstalí po J. A. Baťovi i Tomáš podal návrh na obnovu soudního procesu, v němž byl Jan odsouzen za kolaboraci. V roce 2007 soud tento verdikt zrušil.

V cizině

  • Před nacisty uprchl do Kanady, kde nastoupil jako dobrovolník do armády a bojoval v Evropě, Asii i Africe. V armádě se vypracoval na podplukovníka, později byl povýšen na plukovníka.
  • V jižním Ontariu založil město Batawa, kde vznikla nová obuvnická továrna. Pracovaly v ní desítky uprchlíků z Československa.
  • Název Batawa vznikl spojením jména Bata s poslední slabikou názvu kanadského města Ottawa.
  • Jeho firma nedělala jen boty, ale během války i důležité součásti zbraní a torpéd pro spojence.
  • Když se v říjnu 1946 ženil s Sonjou Ingrid Wettsteinovou, přišel k jeho nastávající spolupracovník Dominik Čipera a upozornil ji, že Tomáš už je ženatý. "Jeho největší láskou je podnik," vysvětlil.
  • V Batawě společnost vyráběla od 60. let, na konci milénia ale musela výrobu zrušit. Podnik řídil od roku 1948 do 80. let - firma tehdy měla stovku závodů v desítkách zemí.
  • Stejně jako giganti Adidas nebo Nike svoji výrobu postupně přesunul do Asie, kde je levnější pracovní síla.

Návrat po revoluci

Přivítání Tomáše Bati ml. ve Zlíně roku 1989 se účastnil také cestovatel...
Tomáš Baťa ml. se v roce 1989 po mnoha letech prošel zlínskou továrnou.
Václav Havel se 14. prosince 1989 v pražském koordinačním centru Občanského...

Tomáš Baťa ml. se do republiky vrátil v roce 1989, kdy jej přivítal také cestovatel Miroslav Zikmund, Baťa se prošel zlínskou továrnou a setkal se s Václavem Havlem.

  • V listopadu 1989 se stal symbolem změn režimu ve Zlíně. "Jeho příjezd do republiky byl jedním z klíčových okamžiků, kdy lidé uvěřili, že nastává skutečná změna," popisuje historik David Valůšek.
  • "Na ten zážitek nikdy nezapomenu, zvlášť když dobře vím, že lidé ve mně viděli víc symbol než osobu," líčil Tomáš Baťa.
  • Obuvnickou továrnu ve Zlíně po listopadu nezískal. Fabrika byla znárodněna ještě před rokem 1948 podle Benešových dekretů.
  • "Zajímavý je postřeh jednoho z hlavních tvůrců privatizace Tomáše Ježka, že syn Tomáše Bati juniora by se o návrat baťovského majetku vůbec nepokoušel a všechny kroky prý činil jen pod tlakem starého pana otce, jehož snahy ovšem sám považoval za sentimentální," uvedl Valůšek.
  • Firma Baťa dnes má svoje sídlo pro Českou republiku právě ve Zlíně a je tak zlínskou firmou s největším počtem zaměstnanců.
  • Nechal pietně opravit vilu svého otce na Čepkově a v roce 1997 ji nabídl Nadaci Tomáše Bati.
  • Stál také u zrodu Univerzity Tomáše Bati sídlící ve Zlíně.

Zajímavosti

  • S trochou nadsázky říkal, že by si přál dožít se věku 99 let, což by připomínalo baťovské ceny.
  • V mládí hrál hokej za zlínský klub a zúročil v něm zkušenosti ze zápasů odehraných během studií ve Švýcarsku. K hokeji měl vřelý vztah. Ostatně v roce 2004, kdy Zlín získal mistrovský titul, přijel do města a po zápase si s hráči v šatně zapálil vítězný doutník.
  • Zajímal se i o obyčejný život místních lidí. Například se zastal muže, který si chtěl přestavět typický baťovský cihlový domek a památkáři mu to nechtěli povolit.
  • V roce 1993 pomáhal spoluobnovit zlínský Rotary Club, který podporoval vzdělání a pomáhal i v rozvojových zemích.
  • Podle starého ševcovského zvyku zkoušel kvalitu bot vlastními zuby. Recept na dlouhověkost našel v pohybu, vždy byl aktivní potápěč, tenista a lyžař. S přáteli v mládí organizoval zájezdy do hor. V Léskovém u Velkých Karlovic spolu vybudovali svépomocí i skokanský můstek.

Co o něm řekli

Tomáš Baťa a Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Slavnostní otevření nové budovy,...
Tomáš Baťa ml. a architektka Eva Jiřičná při otevření Univerzitního centra ve...

V červnu 2008 se ještě ve Zlíně zúčastnil otevření nového Univerzitního centra. Na snímku vpravo je spolu s architektkou stavby Evou Jiřičnou.

  • "Baťům vděčím za moc. Můj tatínek se seznámil s maminkou v baťovské koželužně a Tomáš mi vlastně zachránil život, když mne v roce 1946 poslal na tři roky do Evropy dělat prezidenta obuvnického průmyslu. Kdyby mne tu zastihl rok 1948, jistě jsem skončil v jáchymovském lágru," řekl další slavný obuvník Jan Pivečka.
  • "Jako mladý si našel místo v naší partě. To nás bylo snad deset, někdy víc a někdy méně, kteří jsme společně jezdili v zimě na lyže, v létě na kanoistiku, scházívali jsme se u večeří ve Společenském domě a po večeři v kavárně," řekl Baťův přítel z mládí Josef Vaňhara. "Přestože byl Tomáš Baťa jedináček, nebyl rozmazlený. Od svého otce měl tvrdou školu," dodal.
  • "Byla to jedna ze skutečně velkých osobností naší současnosti. Byl to člověk, který se přes nepřízeň osudu ve své vlasti dokázal prosadit ve světě a stal se pro nás symbolem podnikatelského úspěchu," uvedl po jeho smrti prezident Václav Klaus.
  • "Nevím, který z jiných podnikatelů dává na vzdělávání a kulturu ve Zlíně ročně částku kolem tří milionů korun, jako to dělal právě Baťa," řekl zlínský historik Zdeněk Pokluda.

Co řekl Baťa

Pořad Na plovárně - Tomáš Baťa
Tomáš Baťa ml.
Na svůj valašský původ byl Tomáš Baťa junior vždy hrdý.
Vzpomínková akce na Tomáše Baťu ml. v univerzitním centru ve Zlíně.

Tomáš Baťa ml. zemřel 1. září 2008 v Torontu, bylo mu 93 let.

  • "Já jsem byl výrobek československé demokracie, do níž jsem se narodil. Doma jsem měl dobrou univerzitu, jak v rodině, tak v podnikání."
  • "Můj otec začal jako švec a vybudoval velký podnik. Podle mě se to může opakovat ještě dnes. Snad si v České republice všichni uvědomí, že obři začínají z maličkých firem."
  • "Měřítkem úspěchu není hromada zlaťáků. Bohatství je ve vzdělání, v morálních principech, ve svobodě, v otevřené mysli a v rozumu."
  • "Jednou mi otec řekl: 'Nebuduji svůj podnik proto, abych si zajistil rodinný majetek, nýbrž v naději, že jeho rozvojem přispěji k blahobytu kraje.' Do dnešního dne jsou pro mne tato slova odkazem a hnacím motorem ve veškeré mé činnosti."
  • "Mám vlastně pořád dovolenou, protože všechno dělám s elánem. Nejsem nikdy přepracovaný."
,